11:2 Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi.
11:3 Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem.
11:4 Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá,
11:5 ty, kdo říkají: „Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?“
11:6 „Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu,“ praví Hospodin, „daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí.“
11:7 Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené.
11:8 Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením;
11:9 kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.