13:1 Bloud si v srdci říká: „Bůh není.“ 
13:1 Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá.
13:2 Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli .
13:3 Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.
13:3 Otevřený hrob jsou jejich hrdla, svými jazyky konají lstivě; zmijí jed je pod jejich rty.
13:3 Jejich ústa jsou plná zlořečení a hořkosti; jejich nohy jsou rychlé k prolití krve.
13:3 Rozvaliny a neštěstí jsou všude, kam vkročí, a cestu pokoje nikdy nepoznali; nemají před očima bázeň Boží.
13:4 Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Hospodina nevzývají,
13:5 že se jednou třást budou strachem? S pokolením spravedlivého je Bůh.
13:6 Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště.
13:7 Kéž už přijde Israeli ze Sijónu spása! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Israel se zaraduje.