131:1 Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči,
131:2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu:
131:3 „Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože,
131:4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí,
131:5 nebo spočinutí své skráni, dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“
131:6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích.
131:7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou.
131:8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci!
131:9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají.
131:10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného.
131:11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost – nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn.
131:12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, 
131:12 navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“
131:13 Hospodin si totiž zvolil Sión, zatoužil jej mít za sídlo:
131:14 „To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím.
131:15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem.
131:16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat.
131:17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo.
131:18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“