136:1 U babylonských řek, tam jsme sedali a plakali, když jsme vzpomínali na Sión.
136:2 Na vrby toho kraje jsme zavěsili své citery.
136:3 Neboť tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli, 
136:3 kdo nás sužovali, od nás žádali, abychom se radovali: „Zpívejte nám ze siónských písní!“
136:4 Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň v cizí zemi?
136:5 Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, ať mi zchromne pravice!
136:6 Ať se mi jazyk přilepí k patru, když na tebe nevzpomenu, 
136:6 když nedám přednost Jeruzalému před každou svou radostí.
136:7 Hospodine, nezapomeň Edomitům osudný den Jeruzaléma, 
136:7 kdy křičeli: „Zbořte ho, zbořte až do základů!“
136:8 Babylonská dcero, ničitelko, šťasten, kdo ti odplatí zlo, které jsi nám způsobila!
136:9 Šťasten, kdo vezme tvé děti a roztříští je o skálu!