138:1 Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, ty víš, když sedám i když vstávám.
138:3 Poznáváš mé myšlenky již zdálky; ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, 
138:4 všímáš si všech mých cest. Slovo ještě nemám na jazyku: 
138:5 hle, už je znáš, Hospodine, celé. Obklopuješ mě zezadu i zpředu a kladeš na mě svou dlaň.
138:6 Podivuhodná je pro mě tvá znalost, vznešená a nepochopitelná.
138:7 Kam se mohu uchýlit před tvým duchem, kam až utéci před tvou tváří?
138:8 I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam, i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi!
138:9 I kdybych si připjal křídla jitřenky a spočinul na nejzazším moři,
138:10 i tam mě povede tvá ruka a uchopí mě tvá pravice.
138:11 I kdybych řekl: „Aspoň temnota mě skryje a noc mě obklopí místo světla“,
138:12 ani tma ti nebude tmavá: noc jako den se rozjasní, temno je pro tebe tak jako světlo.
138:13 Tys přece stvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky.
138:14 Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, úžasná jsou tvoje díla. Dokonale znáš mou duši,
138:15 má podstata ti nezůstala utajena, když jsem byl tvořen v skrytu, spřádán v hlubinách země.
138:16 Tvé oči viděly mé skutky a v tvé knize jsou zapsány všechny; dny byly stanoveny dříve, než jediný z nich nastal.
138:17 Jak nedostupné jsou pro mě tvé úradky, Bože, jak nesmírné je jejich množství!
138:18 Kdybych je měl sečíst – je jich víc než písku, dojdu-li na konec, pořád jsem u tebe.
138:19 Kéž bys, Bože, zabil bezbožníka: Vrahové ať se ode mě vzdálí!
138:20 Neboť se záludně bouří proti tobě, zpupně se vyvyšují tvoji protivníci.
138:21 Což nemám, Hospodine, v nenávisti ty, kdo nenávidí tebe, k tvým odpůrcům necítím odpor?
138:22 Z celého srdce je nenávidím, stali se mými nepřáteli.
138:23 Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoušej mě a poznej mé smýšlení!
138:24 Pohleď, zda jdu cestou špatnou, a veď mě cestou odvěkou!