(Kantikum * Tamtéž v. 7-12)
3:7 V soužení jsem viděl kušanské stany, ve zmatku jsou stanové pokrývky midjanské země.
3:8 Hospodine, hněváš se na řeky, proti řekám je obrácen tvůj hněv nebo na moře je tvé rozhořčení,
3:8 že vsedáš na své koně, na své vítězné válečné vozy?
3:9 Z pouzdra vyjmeš svůj luk, šípy jsi naplnil toulec.
3:10 Řekami rozrýváš zemi, hory tě viděly a zděsily se. Mraky vylily vodu,
3:10 hlubina oceánu vydala svůj hlas, do výše zdvihla své ruce.
3:11 Slunce a měsíc zůstaly ve svém příbytku, mizí v jasu tvých šípů, v záři tvého blýskajícího kopí.
3:12 Ve hřmění pošlapeš zemi, v hněvu rozmlátíš národy.
