(Kantikum * Tamtéž v. 13-19)
3:13 Vyšel jsi spasit svůj národ, spasit jej i svého pomazaného.
3:13 Rozbil jsi střechu na domě bezbožníka, až na skálu jsi obnažil jeho základ.
3:14 Svými oštěpy jsi probodl hlavy jeho bojovníků, kteří přišli jak bouře, aby mě rozehnali,
3:14 jásají jako ten, kdo ve skrytu hltá chudáka.
3:15 Svým koním jsi otevřel cestu v moři, v bahnu mnoha vod.
3:16 Slyšel jsem o tom a mé nitro se zachvělo, rty se mi třásly strachem při té zprávě,
3:16 kostižer mi vniká do kostí, mé kroky pode mnou vrávorají.
3:16 Počkám však v klidu na den tísně, jenž dolehne na lid, který se na nás chce vrhnout.
3:17 I když fíkovník nevykvete a vinná réva nepřinese plody,
3:17 i když zklame výnos olivy a pole nevydají pokrm,
3:17 i když zmizí brav ze stáje a skot nebude v chlévech,
3:18 já přesto budu jásat v Hospodinu, budu plesat v Bohu, svém spasiteli!
3:19 Hospodin, Pán, je mou silou, mé nohy učiní podobné nohám laní
3:19 a zavede mě na mé výšiny, a já mu budu zpívat žalmy.
