35:2 Nepravost mluví bezbožnému v srdci, na bázeň před Bohem se neohlíží­,
35:3 a tak namlouvá sám sobě, že se jeho vina nenajde a nezoškliví.
35:4 Slova jeho úst jsou nepravost a faleš, přestal mít rozum a jednat správně.
35:5 Na svém lůžku přemítá o nepravosti, stojí na nedobré cestě, neštítí se zlého.
35:6 Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes, tvoje věrnost až k oblakům.
35:7 Tvá spravedlnost je jak Boží hory, tvé rozsudky jsou jak mořská hlubina, 
35:7 pomáháš lidem i zvířatům, Hospodine. Jak vzácná je tvá milost, Bože,
35:8 Avšak synové člověka se utíkají do stínu tvých křídel.
35:9 Sytí se hojností tvého domu, napájíš je proudem svého blaha.
35:10 Neboť u tebe je pramen života, v tvé záři vidíme světlo.
35:11 Zachovej svou milost těm, kdo tě znají, svou spravedlnost těm, kdo jsou upřímného srdce!
35:12 Noha nadutců ať mě nepřišlápne, ruka hříšníků ať se mnou nesmýká!
35:13 Hle, padli, kdo páchali nepravost, jsou svrženi a nemohou povstat!