37:2 Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, nekárej mě ve svém rozhorlení.
37:3 Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, dopadla na mě tvá ruka.
37:4 Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, pro můj hřích není ve mně jediná kost celá.
37:5 Vin se mi nakupilo až nad hlavu, tíží­ mě jako přetěžké břímě.
37:6 Rány mi hnisají a páchnou, že jsem jednal pošetile.
37:7 Shrbený, nadmíru sklíčený den co den smutně se vláčím.
37:8 Vždyť má bedra jsou celá zanícená, zdravého místa není v mém těle.
37:9 Jsem malátný a zcela zkrušený, křičím proto, že mé srdce sténá.
37:10 Pane, ty víš o každé mé touze, mé vzdychání ti není skryté.
37:11 Srdce mi buší, opustila mě síla, i světlo mi hasne v očích.
37:12 Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, i moji příbuzní se mě straní.
37:13 Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě, kdo usilují o mé neštěstí, 
37:13 hrozí mi zkázou a stále jen úklady vymýšlejí.
37:14 Já však jsem jako hluchý, neslyším, jsem jako němý, který neotvírá ústa.
37:15 Jsem jako člověk, který neslyší, jehož ústa nemají odpovědi.
37:16 Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, ty vyslyšíš, Pane, můj Bože!
37:17 říkám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi.
37:18 Mám ovšem k pádu velmi blízko, před sebou mám stále svou bolest.
37:19 Ano, vyznávám svou vinu, pro svůj hřích jsem sklíčen.
37:20 Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí,
37:21 kdo zlem splácejí za dobro, stíhají mě, že se o dobro snažím.
37:22 Neopouštěj mě, Hospodine, Bože můj, nevzdaluj se ode mě!
37:23 Pospěš mi na pomoc, Pane, má spáso!