38:2 Řekl jsem: dám si pozor na své chování, abych nezhřešil svým jazykem, 
38:2 do svých úst si vložím uzdu, pokud bude přede mnou bezbožník.
38:3 Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, má bolest se však rozjitřila.
38:4 Srdce mi vzplálo v nitru, když jsem uvažoval, vznítil se oheň a jazykem jsem se ozval:
38:5 Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, 
38:5 jaká je míra mých dnů, ať si uvědomím svou pomíjivost.
38:5 Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny a můj život je před tebou jako nic, 
38:5 každý člověk trvá jen co dech.
38:7 Jen jako stín jde člověk životem, zbytečně se vzrušuje, 
38:7 hromadí a neví, pro koho.
38:8 A nyní, co mohu čekat, Pane? V tobě je má naděje.
38:9 Zbav mě všech mých nepravostí, nevydávej mě pro smích bláznu!
38:10 Mlčím, neotvírám svá ústa, vždyť tys to učinil! Zbav mě své rány, 
38:11 hynu pod úderem tvé ruky. Trestem káráš vinu člověka, 
38:12 ničíš jako mol, co má nejcennější: každý člověk je pouze jak dech.
38:13 Slyš, Hospodine, mou prosbu, nakloň svůj sluch k mému volání, 
38:13 nemlč k mým slzám! Vždyť jsem u tebe jen hostem, přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.
38:14 Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu, dříve než odejdu a už nebudu.