41:2 Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože!
41:3 Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?
41:4 Mé slzy jsou mi pokrmem ve dne i v noci, když den co den slyším: „Kde je tvůj Bůh?“
41:5 Na to si vzpomínám, má duše tím přetéká: jak jsem putovával v zástupu, jak jsem je vodíval k Božímu domu
41:5 s hlasitým jásotem a chvalozpěvem ve svátečním průvodu.
41:6 Proč se rmoutíš, má duše, a proč ve mně sténáš? 
41:6 Doufej v Boha, zase ho budu chválit, svého spasitele a svého Boha.
41:7 Rmoutím se uvnitř v duši, proto vzpomínám na tebe v končinách Jordánu a Hermonu, na hoře Misar.
41:8 Přívaly na sebe volají hukotem tvých vodopádů, 
41:8 celé tvé příboje a vlny se přese mě převalily.
41:9 Za dne ať Hospodin dává svou milost, za noci mu budu zpívat 
41:9 a chválit ho, neboť mi dává život. Říkám Bohu: Jsi má skála, 
41:10 proč na mě zapomínáš? Proč se musím smutně vláčet, tísněn nepřítelem?
41:11 Drtí mi to kosti, když mě tupí protivníci, 
41:11 když den co den mi říkají: „Kde je tvůj Bůh?“
41:12 Proč se rmoutíš, má duše, a proč ve mně sténáš? Doufej v Boha, zase ho budu chválit, svého spasitele a svého Boha!