48:2 Slyšte to, všechny národy, poslouchejte, všichni obyvatelé světa,
48:3 prostí i vznešení, bohatý stejně jako chudý!
48:4 Má ústa pronesou moudrost, z úvah mého srdce vyprýští znalost.
48:5 Nakloním svůj sluch k průpovědi, za zvuků lyry zjevím svou záhadu.
48:6 Proč bych se měl bát za dnů neštěstí, když mě svírá zloba nepřátel,
48:7 kteří spoléhají na svůj majetek a chlubí se přemírou svého bohatství?
48:8 Vždyť nikdo sám sebe nevykoupí, není s to zaplatit Bohu své výkupné.
48:9 Cena života je příliš veliká, nikdy nebude stačit,
48:10 aby člověk žil navěky a neviděl zkázu.
48:11 Neboť uvidí, že umírají moudří, že stejně hyne pošetilec i hlupák 
48:11 a zanechávají své bohatství jiným. Hroby jsou jejich domovem navěky,
48:12 jejich obydlím po všechna pokolení, i když svými jmény nazvali celé země.
48:13 Nesetrvá totiž člověk v hojnosti, podobá se dobytčatům, která hynou.
48:14 Takové je chování těch, kteří důvěřují v sebe, takový je konec těch, kteří se těší ze svého údělu.
48:15 Kladou je jak ovce do podsvětí, smrt je pase a spravedliví nad nimi vládnou. Jejich vzezření záhy pomine, podsvětí jim bude příbytkem.
48:16 Ale mou duši Bůh vysvobodí z podsvětí, neboť mě vezme k sobě.
48:17 Neboj se, jestliže někdo zbohatne a vzroste majetek jeho domu.
48:18 Až zemře, nic si s sebou nevezme, nesestoupí s ním jeho jmění.
48:19 I kdyby si za svého života liboval: „Budou tě chválit, že sis to dobře zařídil“,
48:20 přece se připojí ke svým předkům, kteří navěky neuzří světla.
48:21 Člověk, který žije v bohatství a neuvažuje, podobá se dobytčatům, která hynou.