73:1 Proč jsi nás, Bože, nadobro zavrhl, proč dýmá tvůj hněv proti ovcím, které paseš?
73:2 Pamatuj na svou obec, kterou sis kdysi získal, 
73:2 na svůj kmen, který sis vykoupil do vlastnictví, na horu Sión, kde ses usídlil.
73:3 Zaměř své kroky k dávným troskám: nepřítel ve svatyni všechno zničil.
73:4 Tvoji protivníci hučeli uvnitř svatého místa, své korouhve tam vztyčili na vítězství.
73:5 Jsou podobni těm, kdo v houštině mávají sekyrou,
73:6 hned širočinou a kladivem rozbíjejí všechny její brány.
73:7 Tvou svatyni vydali ohni, až do základů znesvětili příbytek tvého jména.
73:8 Řekli si v srdci: „Vyhubme je naráz, spalte všechny Boží svatyně v zemi!“
73:9 Už nevidíme svá znamení, nemáme proroka a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě.
73:10 Jak dlouho se bude, Bože, protivník rouhat, jak dlouho bude nepřítel neustále tupit tvé jméno?
73:11 Proč odtahuješ svou ruku a svou pravici necháváš ležet v klíně?
73:12 Bůh však je mým králem od pradávna, tolikrát popřál vítězství v zemi.
73:13 Ty jsi svou mocí rozdělil moře, ve vodách jsi zdrtil hlavy oblud.
73:14 Tys roztříštil leviatanovy hlavy, hodils ho za pokrm netvorům moře.
73:15 Tys dal vytrysknout pramenům a potokům, tys vysušil mohutné řeky.
73:16 Tvůj je den a tvá je noc, tys učinil měsíc i slunce.
73:17 Tys vymezil všechny hranice země, ustanovil jsi léto a zimu.
73:18 Pamatuj na to: nepřítel se ti rouhal, Hospodine, pošetilý národ tupil tvé jméno.
73:19 Nevydávej supovi život své hrdličky, nezapomínej natrvalo na život svých chudých!
73:20 Shlédni na svou smlouvu, vždyť zákoutí země i pole plná jsou násilí.
73:21 Ať se ponížený nevrací zklamán, ubohý a nuzný nechť chválí tvé jméno!
73:22 Povstaň, Bože, ujmi se své věci, mysli na potupu, kterou tě den co den stíhá blázen.
73:23 Nezapomínej na křik svých protivníků, povyk tvých odpůrců stále se vzmáhá.