77:1 Slyš, můj lide, mé naučení, nastav uši slovům mých úst!
77:2 Otevřu k průpovědi svá ústa, vyložím tajemné události z pradávných dob.
77:3 Co jsme slyšeli a poznali, co nám otcové vyprávěli,
77:4 nezatajíme jejich synům, příštímu pokolení 
77:4 budeme vypravovat slavné Hospodinovy činy i jeho moc, podivuhodné skutky jím vykonané.
77:5 Dal totiž Jakubovi nařízení a stanovil příkaz pro Israele, 
77:5 aby o tom, co poručil našim otcům, poučili své syny. Má to znát příští pokolení, 
77:6 synové, kteří se narodí, mají to vyprávět svým dětem,
77:7 aby vložili svou důvěru v Boha, aby nezapomněli na Boží skutky a zachovávali jeho nařízení.
77:8 Aby nebyli jako jejich otcové, vzpurné a zatvrzelé pokolení, 
77:8 pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl věrný Bohu.
77:9 Efraimovci, dovední lukostřelci, dali se na útěk v den bitvy.
77:10 Nezachovali Boží smlouvu, odmítli jednat podle jeho zákona.
77:11 Zapomněli na jeho skutky, na podivuhodné činy, které jim ukázal.
77:12 Před jejich otci způsobil divy v egyptské zemi na taniské pláni.
77:13 Rozdělil moře a převedl je, postavil vody jako násep.
77:14 Za dne je vedl oblakem, po celou noc světlem ohně.
77:15 Rozštěpil skály na poušti a hojně je naplnil proudem vody.
77:16 Potokům dal vytrysknout ze skály a vodě dal téci jak řekám.
77:17 Přece však proti němu hřešili dále, nepřestali na poušti urážet Nejvyššího.
77:18 Pokoušeli Boha ve svém srdci, když žádali pokrm podle své choutky.
77:19 Pohrdlivě mluvili proti Bohu, řekli: „Dokáže Bůh prostřít stůl zde na poušti?
77:20 Ano, udeřil do skály, že vytekla voda a potoky se rozlily: 
77:20 ale dovede dát i chléb či opatřit maso svému lidu?„
77:21 Proto se Hospodin rozhněval, když to slyšel, a oheň vzplanul proti Jakubovi, i hněv vzkypěl proti Israeli,
77:22 že nevěřili v Boha, nedůvěřovali v jeho pomoc.
77:23 Poručil tedy mrakům nahoře a otevřel brány nebes,
77:24 seslal na ně déšť many, aby se najedli, a dal jim nebeský pokrm.
77:25 Člověk jedl chléb silných, pokrm jim poslal do sytosti.
77:26 Východnímu větru dal vanout z nebe a svou mocí přivedl vítr od jihu.
77:27 Jak by to prach byl, seslal na ně déšť masa, jak by to byl mořský písek, dal jim pernaté ptáky.
77:28 Padli do jejich tábora, kolem jejich stanů.
77:29 Jedli a důkladně se nasytili, po čem toužili, jim splnil.
77:30 Neukojili ještě svou choutku, ještě měli pokrm ve svých ústech,
77:31 když proti nim vzkypěl Boží hněv: pobil jejich siláky, zahubil israelské jinochy.
77:32 Přes to vše hřešili dál a nechtěli věřit jeho divům.
77:33 Tu náhle ukončil jejich dny, jejich léta nenadálou zhoubou.
77:34 Když je hubil, hledali ho, obraceli se a sháněli se po Bohu.
77:35 Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, že Nejvyšší, Bůh, je ji zachráncem.
77:36 Lísali se k němu ústy, ale svým jazykem mu lhali,
77:37 neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné a nebyli věrni jeho smlouvě.
77:38 On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je, 
77:38 často potlačoval svůj hněv a nedal zcela vzplát své nevoli.
77:39 Pamatoval na to, že jsou jen tělo, jen vánek, který se rozplyne bez návratu.
77:40 Kolikrát ho popouzeli na poušti, urazili na stepi!
77:41 A znovu pokoušeli Boha a Israelova Svatého rozhořčili.
77:42 Neměli na paměti jeho pomoc, den, kdy je vykoupil od protivníka,
77:43 když v Egyptě ukazoval své divy, své zázraky na taniské pláni:
77:44 V krev změnil jejich řeky a jejich potoky, že neměli co pít.
77:45 Poslal na ně ovády, kteří je štípali, a žáby, které je soužily.
77:46 Sarančím dal jejich úrodu a kobylkám výtěžek jejich námahy.
77:47 Vinice jim potloukl krupobitím a jejich smokvoně zničil mrazem.
77:48 Jejich dobytek vydal napospas moru a bleskům jejich stáda.
77:49 Rozpoutal proti nim žár svého hněvu, rozhořčení, nevoli a soužení, smečku poslů zhouby.
77:50 Dal průchod svému hněvu: neochránil je před smrtí, i jejich dobytek vydal moru.
77:51 Pobil všechny prvorozence v Egyptě, prvotiny mužské síly v Chámových stanech.
77:52 Pak vyvedl svůj lid jak ovce, jak stádo je vedl na poušti.
77:53 Vodil je bezpečně, že neměli strachu, jejich nepřátele však přikrylo moře.
77:54 Přivedl je do své svaté země, k horám, které získala jeho pravice.
77:55 Před nimi vyhnal pohany a losem jim určil dědictví, 
77:55 v jejich stanech usídlil israelské kmeny.
77:56 Pokoušeli však a dráždili Boha, Nejvyššího, a nedbali na jeho přikázání.
77:57 Odpadli a byli nevěrní jako jejich otcové, zklamali jak zrádný luk.
77:58 Do hněvu ho přiváděli svými oběťmi na výšinách, svými modlami vzbudili jeho žárlivost.
77:59 Bůh to slyšel a rozhněval se, ostře odmítl Israele:
77:60 Opustil příbytek v Silo, stan, kde přebýval mezi lidmi.
77:61 Vydal do zajetí svou sílu, svou slávu v moc protivníka.
77:62 Odevzdal svůj národ meči, proti svému dědictví vzplanul hněvem.
77:63 Jeho jinochy zhltal oheň, jeho panny se neprovdaly.
77:64 Jeho kněží padli mečem, jejich vdovy nemohly plakat.
77:65 Tu se však probudil Pán jako ze sna, jako rek rozjařený vínem.
77:66 Zezadu bil své nepřátele, stihl je věčnou potupu.
77:67 Zavrhl však Josefův stánek a Efraimův kmen si nevyvolil,
77:68 ale vyvolil si Judovo plémě, horu Sión, kterou si zamiloval.
77:69 Zbudoval si svatyni jak nebe, jak zemi, kterou založil navěky.
77:70 Vyvolil si Davida, svého služebníka, povolal ho z ovčích ohrad.
77:71 Když chodil za ovcemi s jehňaty, přivedl ho, aby pásl Jakuba, jeho národ, Israele, jeho dědictví.
77:72 Pásl je svým bezúhonným srdcem, vodil je svou rozvážnou rukou.