87:2 Hospodine, můj Bože, volám ve dne, hořekuji před tebou v noci.
87:3 Kéž pronikne k tobě má modlitba, nakloň svůj sluch k mému volání!
87:4 Neboť bědami je nasycena má duše a můj život se blíží podsvětí.
87:5 Počítají mě k těm, kdo klesli do hrobu, jsem jako člověk bez pomoci.
87:6 Mezi mrtvými je moje lože, mezi zabitými, kteří leží v hrobě; na ty už nevzpomínáš, jsou vyloučeni z tvé péče.
87:7 Položils mě do hluboké jámy, do temnot a do propastí.
87:8 Doléhá na mě tvůj hněv, všechny své přívaly jsi na mě vylil.
87:9 Odpudils ode mě známé, zošklivil jsi mě před nimi. 
87:9 Jsem zrazen v žaláři, a nevyváznu! Mé oko hasne utrpením.
87:10 Denně k tobě, Hospodine, volám, k tobě vztahuji své ruce.
87:11 Děláš snad zázraky pro mrtvé, či vstanou lidské stíny a budou tě chválit?
87:12 Což se dá v hrobě vyprávět o tvé dobrotě, o tvé věrnosti v příbytku mrtvých?
87:13 Lze poznat tvé divy v temnotách, tvou milost v kraji zapomnění?
87:14 Já však volám k tobě, Hospodine, má modlitba ti přichází vstříc hned ráno.
87:15 Proč mě odmítáš, Hospodine, a přede mnou skrýváš svou tvář?
87:16 Jsem chudák, od dětství zasvěcen smrti, vyčerpán snášel jsem tvé hrůzy.
87:17 Převalil se přese mě tvůj hněv, zahubily mě tvé hrůzy.
87:18 Zaplavují mě ustavičně jako zátopa, koldokola mě obkličují.
87:19 Odcizils mi přítele i druha, temnota je mou důvěrnicí.