89:1 Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!
89:2 Dříve než se zrodily hory, než povstala země a svět, od věčnosti do věčnosti jsi ty, Bože!
89:3 Rozkazem vracíš člověka v prach a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“
89:4 Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul. 
89:5 a jako noční hlídka. Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, podobají se pučící trávě:
89:6 Zrána kvete a bují, večer je skosena a vadne.
89:7 Hyneme vskutku pro tvůj hněv, děsíme se pro tvé rozhořčení.
89:8 Položils před sebe naše viny, naše tajné hříchy jsou ve světle tvé tváře.
89:9 Neboť pominuly všechny naše dny ve tvém hněvu, jako vzdech jsme dokončili svá léta.
89:9 Naše léta se splétají jako pavučina, dnů našich let bývá úhrnem sedmdesát. 
89:10 U toho, kdo je pak při síle, osmdesát. Většina jich je lopota a trýzeň.
89:10 Neboť rychle pomíjejí, a my odlétáme.
89:11 Kdo uváží sílu tvého hněvu a kdo se bojí tvé nevole?
89:12 Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce.
89:13 Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se nad svými služebníky!
89:14 Nasyť nás brzy svou slitovností, ať jásáme a radujeme se po celý život!
89:15 Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.
89:16 Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, tvá sláva jejich synům.
89:17 Ať je s námi dobrotivost Pána, našeho Boha, dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou!