9:2 Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat.
9:3 Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.
9:4 Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří,
9:5 protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý.
9:6 Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy.
9:7 Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla.
9:8 Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu.
9:9 Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva.
9:10 Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným.
9:11 V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli , neopouštíš, Hospodine.
9:12 Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní, oznamujte mezi lidmi jeho skutky.
9:13 Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni, na úpění ponížených nezapomněl.
9:14 Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti, kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti!
9:15 O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil.
9:16 Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha.
9:17 Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou. – Higgájón.
9:18 Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly.
9:19 Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá.
9:20 Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá na své moci ať už pronárody stanou před tvým soudem!
9:21 Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé.
9:22 Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?
9:23 Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!
9:24 Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.
9:25 Svévolník ve zpupném hněvu říká : „ Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není.“ Odtud všechny jeho pikle.
9:26 Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům.
9:27 Říkává si v srdci: „Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého.“
9:28 V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti.
9:29 Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného,
9:30 Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.
9:31 Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů.
9:32 Říkává si v srdci: „Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí.“
9:33 Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované!
9:34 Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: „Ty nic nevypátráš“?
9:35 Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.
9:36 Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne.
9:37 Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země.
9:38 Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho,
9:39 zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.