01-04# Prolog k Řeholi našeho svatého Otce Benedikta. Pokračování.
_
Opásejme si tedy bedra vírou a konáním dobrých skutků, a pod vedením evangelia se vydejme po jeho stezkách, abychom si tak zasloužili patřit na <i>toho, kdo nás povolal do svého království.</i> Chceme-li bydlet v příbytku jeho království, nedojdeme tam jinak než cestou dobrých skutků. 
S prorokem se zeptejme Pána: <i>Hospodine, kdo smí prodlévat ve tvém stánku, kdo přebývat na tvé svaté hoře?</i> Poslechněme si, bratři, co nám Pán na tuto otázku odpovídá a jak nám k onomu příbytku ukazuje cestu. Říká: <i>Vejde tam, kdo žije bez vady a koná spravedlnost, kdo upřímně smýšlí ve svém srdci, kdo svým jazykem nepomlouvá, kdo nečiní příkoří svému bližnímu, kdo netupí svého souseda</i>, kdo od svého srdce odvrhne <i>zlomyslného</i> ďábla, když mu něco našeptává, a i s jeho našeptáváním jím úplně pohrdne, uchopí jeho myšlenky ještě malé a <i>roztříští je o Krista</i>. Kdo se <i>v bázni Boží</i> nepovyšují pro své dobré chování, ale uznávají, že dobrého nejsou schopni sami od sebe, nýbrž skrze Pána. Pána, který v nich působí, velebí jako prorok: <i>Nikoliv nám, Hospodine, nikoliv nám, ale svému jménu zjednej slávu.</i> Stejně ani apoštol Pavel nepřičítal nic ze svého kázání sobě: <i>Boží milostí jsem to, co jsem.</i> A dále říká: <i>Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.</i>