[Officium]
Oktáv sv. Štěpána Prvomučedníka

[Oratio]
Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi prvotiny Mučedníků zasvětil krví blaženého Levity Štěpána; uděl, prosíme, aby se nám stal přímluvcem ten, který se i za své pronásledovatele přimlouval u našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna;
$Qui tecum

[Lectio1] (rubrica tridentina)
Čtení ze Skutků apoštolských
!Skutky 7:51-54
51 Vy tvrdošíjní s neobřezaným srdcem a neobřezanýma ušima! Vy vždycky odporujete Duchu svatému ‒ jak vaši otcové, tak i vy.
52 Koho z Proroků nepronásledovali vaši otcové? Zabíjeli ty, kteří předpovídali příchod Spravedlivého. A vy jste ho teď skutečně zradili a zavraždili!
53 Zákon od Andělů vyhlášený jste sice přijali, ale nezachovali jste ho.“
54 Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu.

[Lectio2] (rubrica tridentina)
!Skutky 7:55-58
55 On však, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici.  A zvolal: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici.“
56 Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli.
57 Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže ‒ jmenoval se Šavel.
58 Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“

[Lectio3] (rubrica tridentina)
!Skutky 7:59; 8:1-2
59 Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těchto slovech skonal. Šavel plně schvaloval, že ho zabili. 
1 V Jerusalémě se tehdy strhlo veliké pronásledování církevní obce. Všichni kromě Apoštolů se rozprchli po judském a samařském kraji.
2 Zbožní muži pochovali Štěpána a velmi nad ním naříkali.

[Lectio4]
Řeč svatého Augustina, Biskupa
!Řeč 2. o svatém Štěpánu.
Po včerejším, převelice slavnostním dni, v němž nám zazářilo Narození našeho Spasitele Ježíše Krista, také dnešní den rozsvítí koruna svatého Mučedníka Štěpána. Zásluhy tohoto Mučedníka dobře zná celý okrsek zemský; trpěl totiž v samém počátku Církve, tedy v samotném městě Jerusalémě. Tam totiž sloužil jako Jáhen; a v samém rozpuku mládí krásu svého věku prodchnul krví. Jeho utrpení je významné, do značné míry zázračné. Tímto způsobem kdybychom četli z knihy Skutků apoštolských, nejen uslyšíme, ale <i>vnitřním</i> zrakem i uvidíme.

[Lectio5]
Kristus tedy jako první z Mučeníků byl umučen pro nás, a tím nám zanechal příklad, abychom následovali v jeho stopách. Ve šlépějích jeho utrpení následoval i přeblažený Štěpán, pro vyznání Krista ukamenován Židy, a tím si získal korunu, kterou obdržel stejně jako své jméno. Řecké slovo στέφανος totiž znamená i korunu. Korunu už tedy dostal za jméno, a proto mučednické palmě dal přednost před svým jménem.

[Lectio6]
Když byl kamenován, nejenže netoužil po pomstě na svých pronásledovatelích, ale raději jim u Boha vyprošoval odpuštění. Pamatoval totiž na to, co Pán řekl: “Mně náleží pomsta, já dám odplatu,” praví Pán. A opět: “Neříkej ’Nechť moji nepřátelé obdrží pomstu;’ ale počkej na Hospodina, aby ti byl pomocí.” Pán Bůh nám přikazuje, abychom čekali, abychom v den nadcházející odplaty spolu se svatými Mučedníky byli pomstěni.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše
!Mat. 23:34-35
Za onoho času říkal Ježíš zákoníkům a fariseům: Hle, posílám k vám Proroky, a mudrce, a zákoníky, a vy je zabíjíte a křižujete. A ostatní.
_
Homilie svatého Jeronýma, Kněze
!Kniha 4. Koment. na kap. 23. Matouše
Jerusaléme, Jerusaléme, jenž zabíjíš Proroky! Jerusalémem <i>Pán</i> nenazývá kameny a budovy města, avšak jeho obyvatele; A oplakává jej otcovským citem, jak čteme i na jiném místě, že když jej uviděl, zaplakal. A na místě, kde říká: “Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé syny;” opět usvědčuje, že Proroky poslal on. Podobně jako když slepice shromažďuje svá kuřátka pod křídly, čteme i v kantiku z Deuteronomia: “Jako orel chrání své hnízdo, a touží postarat se o své mladé; rozepne křídla, přijme je, a nosí na svých perutích.

[Lectio8]
Hle, váš dům zůstává opuštěný a prázdný. Právě toto již dříve řekl o osobě Jeremiáše: “Opustil jsem svůj dům, zavrhl své dědictví; z mého dědictví se stala jeskyně pro hyeny.” Na opuštěný dům Židů, tedy onen chrám, jenž se převznešeně leskl, řádně pohleďme, neboť svého obyvatele, Krista, zahubil, a v touze uchvátit dědictví zabil dědice.

[Lectio9]
Říkám vám tedy: “Už mě od nynějška neuvidíte, dokud neřeknete: ‘Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně.’” Mluví k Jerusalému a k židovskému lidu. Ovšem tento verš, který použily i děti a kojenci při  vjezdu Pána Spasitele do Jerusaléma, když říkaly: “Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně, hosanna na výsostech,” pochází z žalmu 117., který je očividně napsán o příchodu Páně.
&teDeum

[Lectio93] (rubrica divino)
Řeč svatého Augustina Biskupa
!Řeč 2 o sv. Štěpánovi
Kristus tedy jako první z Mučeníků byl umučen pro nás, a tím nám zanechal příklad, abychom následovali v jeho stopách. Ve šlépějích jeho utrpení následoval i přeblažený Štěpán, pro vyznání Krista ukamenován Židy, a tím si získal korunu, kterou obdržel stejně jako své jméno. Řecké slovo στέφανος totiž znamená i korunu. Korunu už tedy dostal za jméno, a proto mučednické palmě dal přednost před svým jménem. Když byl kamenován, nejenže netoužil po pomstě na svých pronásledovatelích, ale raději jim u Boha vyprošoval odpuštění. 
&teDeum
