[Ant 1] (rubrica cisterciensis aut rubrica praedicatorum)
Křtí * vojín Krále, sluha svého Pána, Jan Spasitele; voda v Jordánu stanula překvapením; holubice svědčí; Otcův hlas se ozval: Toto je můj Syn.

[Oratio]
Bože, jehož Jednorozený se zjevil v podobě našeho těla; uděl, prosíme, abychom skrze toho, jehož jsme zvenku poznali jako nám podobného, uvnitř si zasloužili býti přetvořeni.
$Qui tecum

[Lectio4]
Řeč svatého Řehoře Naziánského.
!Řeč o svatých Světlech.
Nedokážu zadržet svou radost a potěšení, též v duchu jsem povznesen a pohnut, a na chvíli zapomínám na svou vlastní nepatrnost, když se snažím, spíše jako služebník, ujmouti se úřadu velikého Jana. Třebaže nejsem předchůdce Páně, přece pocházím z pouště. Kristus je totiž osvícen, o to více nás osvěcuje svou září. Kristus byl pokřtěn, spolu s ním i my sestupme do vody, abychom z ní spolu s ním také vyšli.

[Lectio5]
Jan křtí a přichází Ježíš a posvěcuje toho, který křtí. Zejména však přichází proto, aby starého Adama pohřbil ve vodách, a především proto, aby skrze tento čin byly posvěceny vody Jordánu. Aby tak, jako Pán byl duch a tělo, byla i těm, kteří mají být pokřtěni, předána posvátná tradice křtu duchem a vodou. Jan Křtitel jej nechtěl přijmou, Ježíšovi brání. Praví, „spíše já bych měl být pokřtěn od tebe.“ Svíčka praví k Slunci a hlas mluví ke Slovu.

[Lectio6]
Ježíš pak vystoupil z vody a jako by tím obmyl celý svět a pozdvihl jej spolu se sebou. A viděl, že nebesa se nerozestoupila, ale otevřela poté, co je kdysi Adam uzavřel sobě i nám, svým následovníkům, stejně jako byl ohnivým mečem uzavřen ráj. Duch svatý vydává svědectví, neboť sobě podobní duchové se setkali. Nebesa vydala svědectví. Odtud byl totiž i ten, o němž to svědectví bylo vydáno.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Jana.
!Jan 1:29-34
Za onoho času, uviděl Jan Ježíše, kterak k němu přichází, a řekl: „Hle Beránek Boží, hle, jenž snímá hřích světa. A ostatní.
_
Homilie svatého Augustina Biskupa.
!Pojednání 6. na Jana.
Ještě než Pán přišel, aby byl pokřtěn od Jana v Jordánu, poznal ho Jan, a proto řekl tato slova: „Ty přicházíš ke mně, abych tě pokřtil? Naopak, já musím být pokřtěn od tebe.“ Avšak hle, poznal Pána, poznal Syna Božího. Jak tedy zjistíme, že již věděl, že Ježíš křtí Duchem svatým? Předtím než Ježíš přišel k řece, kam se mnozí sbíhali k Janovi, aby byli pokřtěni, řekl jim Jan toto: „Já vás sice křtím vodou, avšak ten, který přijde po mně, je větší než já. Nejsem hoden, abych mu rozvázal pásky sandálů. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Lk 3, 16) Už i toto věděl.

[Lectio8]
Co jiného se tedy Jan díky holubici dozvěděl, aby  snad později nebyl shledán lhářem (a nedej Bůh, abychom si to my mysleli), ne-li to, že v Kristu existuje jedna taková vlastnost, že jakkoliv mnozí služebníci budou takto křtít, ať spravedliví či nespravedliví, vždy křtěný obdrží svátost křtu od toho, na nějž sestoupila holubice, o němž je psáno: „Tento jest, jenž křtí Duchem svatým“? Ať křtí Petr, Pavel, nebo třeba Jidáš, ve skutečnosti svátost udílí sám Ježíš. Neboť pokud by byla svatost křtu závislá na různých zásluhách, tak podle našich různých zásluh by také každý křest byl jiný. Každý by si tedy myslel, že obdrží svátost o tolik lepší, o kolik lepší se zdá udílející. 

[Lectio9]
Pochopte, bratři, že samotní svatí, dobří muži, kteří patří k holubicí, a kteří mají podíl v jejím Jerusalémě, ti dobří v Církvi, o kterých říká Apoštol: „Pán poznal, že jsou jeho,“ obdrželi různé milosti, a ne všichni mají tedy srovnatelné zásluhy. Někteří jsou tedy více svatí než jiní, lepší než jiní. Pokud je tedy někdo pokřtěn, řekněme, od muže spravedlivého a svatého, jiný od někoho, kdo nemá takové zásluhy u Boha, muže nižší úrovně, menší zdrženlivosti a horšího života, oba obdrží jedno a totéž, svátost rovnocennou a stejnou. Jak jinak by se to mohlo takto stát, ne-li tak, že pokaždé křtí Kristus?
&teDeum
