[Officium]
Stolec sv. Petra v Římě

[Lectio4]
Řeč svatého Lva Papeže.
!Řeč 1. a Svatých Apoštolech Petrovi a Pavlovi, kolem prostředku.
Když dvanáct Apoštolů přijalo skrze Ducha svatého dar řeči ve všech jazycích, aby nasytili svět Evangeliem, rozdělili sobě jednotlivé části země. Přeblažený Petr, Kníže Apoštolského řádu, byl poslán do nejvyšší pevnosti Římské říše, aby se světlo pravdy, jež odhalilo spásu pro všechny pohanské Národy, snáze ze samotné hlavy rozlévalo do celého těla, tedy celého světa. Neboť jaký národ tehdy neměl v Římě své zastoupení? Když se Řím něco naučil, byl snad národ, který by to neznal?

[Lectio5]
Zde tedy bylo třeba pošlapat názory nevěřící filosofie, zahnat marnivost pozemské moudrosti, rozbít kulty zlých duchů, právě zde se musela zničil nepravost všech rouhačů, na místě, kde byla pilně shromážděna každá pověra, a jakýkoliv pyšný omyl se někde ve světě dal najít, zde měl zástupce. Do tohoto města ses ty, nejblaženější Petře Apoštole, nebál přijít, a když Apoštol Pavel, který sdílel tvou slávu, byl ještě zaměstnán zřizováním ostatních Církví, sám jsi do tohoto lesa plného zuřivých divokých zvířat, do této rozbouřené hlubiny Oceánu, vstoupil jistěji, než když jsi kráčel po galilejském jezeře.

[Lectio6]
Již jsi vzdělával ty z obřízky, kteří uvěřili (tedy Židy). Založil jsi Církev v Antiochii, která první nesla vznešené jméno „křesťanská.“ Již jsi svým kázáním naplnil Pontus, Galacii, Kappadokii, Asii i Bithýnii zákony Evangelia. Nezalekl ses ani velikosti díla, ani svého pokročilého věku, ale přinesl jsi trofej Kristova kříže do hlavní římské pevnosti, kam tě z božské prozřetelnosti předcházela důstojnost moci i sláva umučení.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše.
!Mat. 16:13-19
Za onoho času, přišel Ježíš do končin Césareje Filipovy, a ptal se učedníků svých, těmito slovy: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ A ostatní.
_
Homilie svatého Hilária Biskupa.
!Komentář na Matouše. Kap. 16.
Pán se ptal učedníků, za koho jej lidé považují, a dodal, „syna člověka.“ Mezi pravdy víry, na které bychom také měli pamatovat, patří, že Pán je Syn Boží i syn člověka. Neboť jedno bez druhého nám nedovolí doufat ve spásu. Poté, co byly vyjmenovány různé názory lidí na Pána, ptá se, co si o něm myslí oni, učedníci. Petr odpoví: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého.“ Petr však zvažovat podmínky toho výroku. Pán totiž předtím řekl: „Za koho mě lidé pokládají, za syna člověka?“ A zajisté, při pohledu na jeho tělo všichni viděli, že je syn člověka. Avšak když dodal „Za koho mě pokládáte vy,“ naznačil, že kromě toho, co je vidět, existuje ještě něco jiného, co mohou pocítit. Byl tedy synem člověka. Za co tedy ještě chtěl, aby jej považovali? Nejspíše ne to, co o sobě sám řekl. Avšak to, na co se ptal, bylo skryté, takže na odpověď mohli dosáhnout pouze svou vírou.

[Lectio8]
A po Petrově vyznání následovala zasloužená odměna, neboť v člověku uviděl Syna Božího. Blažený Petr, neboť upřel své oči za to, co je lidské, a uviděl. Za to byl pochválen. To tedy nemohl vidět sám podle těla a krve, ale Syna Božího uzřel, neboť mu jej zjevil nebeský Otec. Byl shledán hodným, neboť jako první poznal, co bylo v Kristu Božského. Ó Petře, jenž ses svým novým jménem stal šťastným základem Církve! Jsi skála hodna toho, aby se na ní postavila Církev, neboť jsi zničil pekelné zákony, brány podsvětí a všechna pouta smrti! Ó blažený klíčníku nebes, do tvé moci předány jsou klíče od věčné brány. Tvé pozemské soudy jsou již potvrzeny v nebi! Takže cokoliv bude svázáno či rozvázáno na zemi, bude ve stejném stavu i v nebi.
