[Officium]
sv. Ignáce, Biskupa a Mučedníka

[Name]
Ignáce

[Lectio4]
Z knihy svatého Jeronýma Kněze o Spisovatelích Církve.
!Kapitola 16
Ignác, třetí Biskup antiochijského církevního Společenství po Petrovi, byl za Trajánova pronásledování odsouzen k roztrhání divou zvěří a poslán v poutech do Říma. Když jej loď přivezla do Smyrny, kde byl Biskupem Polykarpus, učedník Janův, napsal zde dopis do Efesu, druhý do Magnésie, třetí do Trallesu, a čtvrtý do Říma. Když odtud odešel, napsal ještě dopis do Filadelfie, Smyrny a osobně Polykarpovi, v němž mu svěřoval církevní společenství v Antiochii; v něm též vydává svědectví i o Evangeliu, které jsem nyní přeložil, i o osobě Kristově.

[Lectio5]
Zdá se však vhodné, abychom se o takovém muži zmínili a uvedli kousek z jeho dopisu, který napsal Římanům. Od Sýrie až do Říma bojuji s šelmami na moři i na zemi, ve dne v noci spoután s deseti leopardy, totiž s vojáky, kteří mne střeží; a čím více jim prokážeš dobrodiní, tím horšími se stávají. Avšak jejich nepravost je mou školou; přece však nejsem proto ospravedlněn. Kéž bych se mohl těšit ze šelem, které jsou mi připraveny; a prosím, aby mi byly rychlé k záhubě i k mukám, a aby byly přilákány, aby mne sežraly, aby se, jako u některých jiných mučedníků, neostýchaly dotknout těla. Jestliže pak nebudou chtít přijít, já je přinutím, já sám se doženu k tomu, abych byl sežrán. Odpusťte mi, dítky; já vím, co je mi prospěšné.

[Lectio6]
Nyní začínám být Kristovým učedníkem, netoužím po věcech zjevných, jen abych našel Ježíše Krista. Oheň, kříž, divá zvěř, lámání kostí, řezání údů i roztrhání celého těla, ať na mě dolehnou třeba všechna ďáblova mučení, jen když dosáhnu Krista.“ Před vykonáním rozsudku roztrhání divou zvěří, v zápalu nadcházejícího utrpení uslyšel řev lvů a pravil: „Jsem Kristova pšenice. Musím být semlet zuby divé zvěře abych byl shledán čistým chlebem.“ Umučen byl jedenáctého roku vlády císaře Trajána (roku 108). Ostatky jeho těla leží v Antiochii u Dafniiny brány, na hřbitově.

[Lectio94]
Ignác, jenž po Petrovi jako druhý obdržel biskupský úřad v Antiochii, byl za časů Trajánových obžalován, že je Křesťan, a odsouzen ke smrti zabitím šelmami, a byl poslán do Říma. Když byl ze Sýrie spoután a odváděn, poučoval všechny asijské obce, k nimž připlul, listy plnými evangelních napomenutí. V jednom z nich, který napsal Římanům ve Smyrně, když pobýval u Polykarpa, mimo jiné uvádí o svém odsouzení toto: „Ó spásné šelmy, které jsou mi připraveny! Kdy přijdou? Kdy budou vypuštěny? Kdy se mi dostane, abych se těšil z toho, že požírají mé tělo? I já přeji, aby mi byly připraveny ještě prudší, aby se snad, jako učinily v některých případech, nebály dotknout se mého těla. Nyní začínám být učedníkem Kristovým. Oheň, kříže, šelmy, trhání údů, tresty celého těla a všechna muka, která ďáblova chytrost vymyslela, ať se na mne nahrnou, jen když zasloužím dosáhnout Ježíše Krista.“ Když byl tedy přiveden do Říma a uslyšel řvoucí lvy, planoucí touhou po mučednictví, vyrazil tato slova: „Jsem pšenice Kristova; zuby šelem budu semlet, abych byl nalezen jako čistý chléb.“ Umučen byl v jedenáctém roce Trajánovy vlády.
&teDeum

[Lectio7]
From the Holy Gospel according to John
!John 12:24-26
In that time Jesus said to his disciples: Amen, amen I say to you, unless the grain of wheat falling into the ground die, Itself remaineth alone. And so on.
_
Homily by St. Augustine, Bishop (of Hippo.)
!Tract 51 on John.
The Lord Jesus was Himself a corn of wheat that was to die and bring forth much fruit; to die by the unbelief of the Jews, and to bring forth much fruit in the faith of the Gentiles. He, exhorting men to follow His steps, saith He that loveth his life shall lose it. Now, these words may be understood in two ways. First: he that loveth his life shall lose it, that is, If thou love life, thou wilt lose it; if thou wilt live for ever in Christ, refuse not to die for Christ. Or secondly: he that loveth his life shall lose it; love not then that which thou shalt lose; love not this present life, so that thou be thereby in jeopardy of losing life eternal.

[Lectio8]
What this second interpretation is the meaning of the Gospel, appeareth most probably from the words which follow And he that hateth his life in this world, shall keep it unto life eternal. From which we may suppose the sense of the first words to be He that loveth his life in this world shall lose it unto life eternal. This is a great and marvellous saying, showing how a man may so love life as to lose life, and so hate life as to keep life. If thou love it too well, then dost thou hate it if thou hate it with an holy hatred, then dost thou love it. Blessed are they that, lest they should so love it as to lose it, so hate it as to keep it.

[Lectio9]
Beware lest thou take these words He that hateth his life in this world shall keep it unto life eternal as some do, for an approval of suicide. Some evil and perverse men, bloody and guilty murderers of themselves, do indeed throw themselves into the fire, drown themselves in water, and cast themselves down precipices, and so perish. This is not the teaching of Christ, Who, when the devil would have Him cast Himself down from an high place, answered Get thee behind Me, Satan. It is written, Thou shalt not tempt the Lord thy God. (Matth. iv. 5-7.) Who also said to Peter, signifying by what death he should glorify God When thou wast young thougirdedst thyself and walkedst whither thou wouldest; but when thou shalt be old, another shall gird thee, and carry thee whither thou wouldest not. (John xxi. 18.) From which it is evident that he that would follow Christ's footsteps, must be slain, not by himself, but by another.
&teDeum
