[Rank]
sv. Řehoře Velikého, Papeže, Vyznavače a Učitele Církve

[Name]
Řehoři

[Oratio]
Bože, jenž jsi dal duši svého služebníka Řehoře odměnu věčné bláženosti, uděl milostivě, abychom my, kteří jsme tisknuti vahou svých hříchů, jeho přímluvami u tebe byli pozvedáni.
$Per Dominum

[Lectio4]
Řehoř Veliký byl Říman, syn senátora Gordiána. Jako mladík se věnoval filosofii a zastával úřad prétora. Po smrti svého otce založil šest klášterů na Sicílii a sedmý v Římě, zasvěcený svatému Ondřejovi, a to ve svém vlastním domě, poblíž basiliky svatých Jana a Pavla na Clivu Scauri, kde se pod vedením novicmistrů Hilária a Maximina stal Mnichem a posléze Opatem. Brzo nato byl kreován Kardinálem-Jáhnem a Svatý Otec Pelagius jej poslal do Konstantinopole jako legáta k císaři Tiberiu Konstantinovi. Proti Patriarchovi Eutychiovi, který psal proti pravému a skutečnému vzkříšení těla, vedl tak úspěšné disputace, že Císař Eutychiovu knihu vhodil do ohně. Proto Eutychius na prahu smrti uchopil kůži své ruky, a pravil: „Vyznávám, že všichni v tomto těle opět vstaneme.“

[Lectio5]
Když se vrátil do Říma a Pelagius zemřel na mor, byl se všeobecným souhlasem zvolen Papežem. Této poctě se, dokud jen mohl, bránil a v cizím oděvu se skrýval v jeskyni; tam byl však prozrazen znamením ohnivého sloupu a u svatého Petra vysvěcen. Ve svém pontifikátu zanechal nástupcům mnohé příklady nauky a svatosti. Denně zval ke svému stolu poutníky, mezi nimiž v podobě poutníka přijal i anděla a Pána andělů. Laskavě podporoval chudé, a to jak z města, tak i cizí, jejichž jmenný seznam si vedl. Obnovil katolickou víru na mnoha místech, kde byla otřesena. V Africe totiž potlačil donatisty, ve Španělsku ariány a z Alexandrie vyhnal agnoity. Odmítl udělit pallium Syagriovi, biskupovi z Autunu, dokud z Galie nevyžene nově pokřtěné heretiky. Góty přiměl opustit ariánskou herezi. Když poslal do Británie učené a svaté muže, Augustina a další mnichy, obrátil tento ostrov na víru v Ježíše Krista, a proto ho Beda, presbyter, právem nazval apoštolem Anglie. Zlomil smělost konstantinopolského patriarchy Jana, který si neprávem osoboval jméno biskupa všeobecné Církve. Odradil císaře Mauricia od jeho záměru zakázat, aby se ti, kdo byli vojáky, stávali mnichy.

[Lectio6]
Církev ozdobil přesvatými ustanoveními a zákony. Na synodě, kterou svolal u svatého Petra, ustanovil mnohé: mezi nimi, aby se při mši devětkrát opakovalo Kýrie eléison; aby se Allelúja říkalo mimo dobu od Septuagesimy do Velikonoc; a aby se do kánonu přidávalo „Diésque nostros in tua pace dispónas“ (A dny naše v pokoji svém urovnej). Rozšířil litanie, stace (půstní bohoslužby) a církevní oficium. Chtěl, aby se čtyřem koncilům – Nicejskému, Konstantinopolskému, Efezskému a Chalcedonskému – prokazovala stejná úcta jako čtyřem evangeliím. Biskupům Sicílie, kteří se podle starobylého církevního zvyku sjížděli do Říma každé tři roky, povolil, aby přijížděli pouze jednou za pět let. Napsal mnoho knih. Když je diktoval, jak dosvědčil jeho jáhen Petr, často vídal Ducha Svatého v podobě holubice na jeho hlavě. Obdivuhodné je, co vše řekl, vykonal, napsal a nařídil, zvláště když uvážíme jeho vždy chatrné a neduživé zdraví. Konečně, poté co vykonal mnohé zázraky, byl ve třináctém roce, šestém měsíci a desátém dni svého pontifikátu, čtvrtého dne před březnovými Idami (tj. 12. března), povolán k nebeské blaženosti. Tento den slaví se zvláštní poctou také Řekové jako svátek, a to pro mimořádnou moudrost a svatost tohoto papeže. Jeho tělo bylo pohřbeno v bazilice svatého Petra, poblíž sakristie.

[Lectio7] (rubrica tridentina)
Čtení svatého Evangelia podle Matouše.
!Mat 5:13-19
Za onoho času řekl Ježíš svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Pokud sůl ztratí chuť, čím bude znovu osolena?“ A další.
_
Homilie svatého Řehoře Papeže.
!Z Homilie 17. na Lukáše 10. kolem prostředka.
Nejdražší bratři, je třeba, abychom uvážili, že ten, kdo jednou řečí povzbuzení nezvládne napomenout všechny najed­nou, by se měl snažit poučit každého, jak jen dokáže, a vzdělávat je v soukromých rozhovorech. Musíme totiž neustále myslet na to, co bylo řečeno svatým Apoštolům a skrze Apoštoly i nám: „Vy jste sůl země.“ Pokud jsme tedy sůl, musíme ochucovat mysli věřících. Vy tedy, kteří jste pastýři, mějte na mysli, že pasete Boží stádce. O tomto stádci Bůh prostřednictvím Žalmisty říká: „Tvoje stádce v ní bude přebývat.“ Často také vídáme, že velké kusy soli se dávají tažným zvířatům, aby tento kus soli mohla olizovat, a aby tím prospívala. Tedy stejně jako tento kus soli mezi tažnými zvířaty musí být i kněz mezi lidmi. Je totiž nutné, aby se kněz staral o to, že pokud lidem jednotlivě něco říká, všem říkal totéž: aby totiž každý, kdo přijde ke knězi, jako špetkou soli byl ochucen příchutí života věčného.

[Lectio8] (rubrica tridentina)
Nejsme totiž solí země, pokud se nedotkneme srdcí těch, kteří nás poslouchají: svému bližnímu totiž opravdu dá pokrm života věčného pouze ten, kdo ze slov kázání neodebere vůbec nic. Avšak pouze tehdy můžeme ostatním kázat pravdu, pokud svá slova ukazujeme také svým životem a příklady. Nemyslím si, nejdražší bratři, že existuje větší předzvěst budoucího odsouzení, než to, co od kněží snáší Bůh: totiž když vidí, že ti, které usta­novil, aby napravovali ostatní, sami ze sebe dávají příklady špatnosti; když hřešíme my, kteří máme hříchy potlačovat; když nehledáme žádné dobro pro duše, ale každý den se věnujeme svým vlastním činnostem, toužíme po věcech pozemských, a celou svou myslí usilujeme o lidskou slávu. A protože právě tím, že jsme představeni ostatním, máme i větší volnost k jakémukoli jednání, službu přijatého požehnání obracíme v nástroj ctižádosti; opouštíme Boží věc a věnujeme se pozemským záležitostem; přijímáme místo svatosti, a přitom se zaplétáme do pozemských skutků.
