[Officium]
sv. Benedikta, Opata

[Name]
Benedikta

[Lectio4]
Benedikt se narodil v Nursii vznešenému rodu a vystudoval svobodná umění v Římě. Aby se mohl zcela oddat Ježíši Kristu, usídlil se převysoko v jeskyni na místě, které se dnes nazývá Subiaco. Zde žil v ústraní po tři roky a jediný, kdo o něm věděl, byl mnich Romanus, který se staral o jeho životní potřeby. Jednoho dne, když si jej chtěl ďábel podmanit žhavými plameny vášní, vrhnul se Benedikt do trní a tak dlouho se v něm obracel, dokud bolestí ve svém zraněném těle tyto pocity vášně nezahnal. Avšak jakmile se pověst jeho svatosti roznesla mezi lidi, přišli k němu nějací mniši, aby se mu svěřili v zasvěceném životě. Když však už nedokázali snášet jeho poznámky kvůli přílišné volnosti svého života, rozhodli se, že mu dají do nápoje jed. Podali mu tedy opravdu pohár, Benedikt jej požehnal, a pohár se rozbil. Opustil tedy klášter a opět se odebral do ústraní.

[Lectio5]
Když však k němu každý den přicházelo mnoho učedníků, založil dvanáct klášterů a vybavil je přesvatými zákony. Poté odešel na Monte Cassino, kde zničil modlu Apollonovu, kterou tam lidé ještě uctívali, zpřevracel jeho oltář a spálil posvátný háj. Postavil tam pak kostelík svatého Martina a kapli svatého Jana, obyvatelům města i okolí předal křesťanská přikázání. Den za dnem Bůh Benedikta obdařoval větší milostí natolik, že dokonce v prorockém duchu předpovídal budoucí události. Jednu takovou předpověď obdržel Totila, král Gótů, a chtěl zjistit, zda je tomu skutečně tak, poslal napřed svého zbrojnoše ve královském oděvu a s družinou, aby se vydával za krále. Jakmile jej však Benedikt spatřil, řekl: „Odlož, synu, odlož, co nosíš; neboť to není tvé.“ Totilovi pak předpověděl jeho vstup do Města, přeplutí moře a po devíti letech smrt.

[Lectio6]
Několik měsíců před odchodem z tohoto světa předpověděl učedníkům den, v který zemře, a šest dnů před svou smrtí přikázal otevřít hrob, kam chtěl uložit své tělo. Šestého dne se pak nechal odnést do kostela, kde přijal Eucharistii, zvedl v modlitbě své oči k nebi a v objetí svých učedníků vypustil duši; a dva mniši ji uzřeli odcházející do nebe, oděnou v předrahá plášť, kolem ní hořící svítilny, a v přejasné a předůstojné kráse tohoto muže, který stál nad jejich hlavami, slyšeli pronést: „Toto je cesta, po níž Hospodinův milovaný Benedikt vystoupil do nebe.“
