[Officium]
sv. Františka z Pauly, Vyznavače

[Oratio]
Bože, vznešenosti pokorných, jenž jsi svatého Františka, Vyznavače, povýšil do slávy svých Svatých: uděl, prosíme, abychom pomocí jeho zásluh i napodobování, šťastně obdrželi odměny, které jsi slíbil pokorným.
$Per Dominum.

[Lectio4]
František z Pauly, což je městečko v Kalábrii, se narodil (kolem roku 1416) v chudém domě; jeho rodiče, jež byli dlouho bezdětní, složili slib, a přijali jej na přímluvu blaženého Františka. Jako mladík, zapálen božským žárem, odešel do poustevny, kde po šest let vedl život přísný v pokrmu, avšak sladký nebeskými rozjímáními. Když se však pověst o jeho ctnostech šířila daleko a mnozí k němu přicházeli z horlivosti pro zbožnost, vyšel z lásky k bratřím ze samoty, vystavěl kostel poblíž Pauly, a tam položil první základy svého řádu.

[Lectio5]
Byla v něm podivuhodná milost v řeči; zachoval ustavičné panenství; pokoru pěstoval tak, že se nazýval nejmenším ze všech, a chtěl, aby se jeho žáci nazývali Nejmenší. Chodil v hrubém oděvu, s bosýma nohama a spal na zemi. Jeho zdrženlivost v jídle byla obdivuhodná: jednou za den po západu slunce se najedl, a k chlebu a vodě sotva přidával něco z takových pokrmů, které je dovoleno jíst v postě; tento zvyk zavázal své bratry zachovávat po celý rok čtvrtým slibem.

[Lectio6]
Mnohými zázraky chtěl Bůh dosvědčit svatost svého služebníka; mezi nimi je zvláště proslulý ten, že když jej námořníci odmítli, přeplavil se se svým druhem přes sicilský průliv na plášti rozprostřeném po vlnách. Mnohé budoucí věci také předpověděl prorockým duchem. Byl vyžádán francouzským králem Ludvíkem XI. a chován ve veliké úctě. Konečně ve svém jednadevadesátém roce odešel v Tours k Pánu léta spásy 1507; jeho tělo zůstalo jedenáct dní nepohřbené, a přece tak neporušené, že vydávalo příjemnou vůni. Papež Lev X. jej zapsal do počtu Svatých.

[Lectio94]
František z Pauly se narodil v Kalábrii. Jako mladík, zapálen božským žárem, odešel na poušť, kde po šest let vedl život přísný v pokrmu, avšak sladký nebeskými rozjímáními. Když se však pověst o jeho ctnostech daleko šířila a mnozí k němu přicházeli z horlivosti pro zbožnost, vyšel z lásky ze samoty, vystavěl kostel poblíž Pauly a tam položil první základy svého řádu. Zachoval ustavičné panenství; pokoru pěstoval tak, že se nazýval nejmenším ze všech a chtěl, aby se jeho žáci nazývali Nejmenší. Chodil v hrubém oděvu, s bosýma nohama, a spal na zemi. Lásce byl tak oddán, že ji ustanovil znamením svého řádu. Mnohými zázraky Bůh potvrdil svatost svého služebníka; mezi nimi je zvláště proslulý ten, že když jej námořníci odmítli, přeplavil se se svým druhem přes sicilský průliv na plášti rozprostřeném po vlnách. Mnohé také předpověděl prorockým duchem. V Tours odešel k Pánu léta spásy 1507, v jedenadevadesátém roce svého věku.
&teDeum
