[Officium]
sv. Filipa a Jakuba, Apoštolů

[Ant Vespera]
Pane, * ukaž nám Otce, a to nám bude stačit, alleluja.;;109
Filípe, * kdo vidí mne, vidí i mého Otce, alleluja.;;110
Tak dlouho už * s vámi jsem, a nepoznali jste mě? Filípe, kdo vidí mne, vidí i mého Otce, alleluja;;111
Pokud byste mě poznali, * poznali byste totiž i mého Otce, a jakmile byste jej poznali, také byste jej viděli, alleluja, alleluja, alleluja.;;112
Jestli mě milujete, * zachovávejte má přikázání, alleluja, alleluja, alleluja.;;116

[Ant 1]
Ať se nezneklidňuje * vaše srdce, ani neděsí: uvěřili jste v Boha, uvěřte i ve mě: v domě mého Otce je mnoho příbytků, alleluja, alleluja.

[Oratio]
Bože, jenž nás rozradostňuješ každoroční slavností svých Apoštolů Filipa a Jakuba: uděl, prosíme, abychom, když se radujeme z jejich zásluh, byli též poučováni jejich příklady.
$Per Dominum

[Lectio4]
Filip se narodil v Bethsaidě a byl jedním ze dvanácti Apoštolů, které jako první Kristus Pán povolal. Od něj se nechal přesvědčit Nathanael, že Kristus je Mesiáš zaslíbený v Písmu, a Filip jej přivedl k Pánu. Jak pak Kristus důvěrně přijal Filipa, to se snadno ukáže, neboť, když nějací Pohané zatoužili vidět Spasitele, šli za Filipem. A Pán zase, když chtěl v poušti nakrmit zástup lidí, takto k Filipovi promluvil: „Kde nakoupíme chleby, aby se tito mohli najíst?“	Když přijali Ducha svatého a získala jej Skytie (dnešní pobřežní část Rumunska a Bulharska), k hlásání Evangelia, téměř celý národ on obrátil ke křesťanské víře. Poté, když přišel do Hierapole ve Frýgii, pro Kristovo jméno byl přibit na kříž a ukamenován dne 1. května. Jeho tělo místní Křesťané pohřbili a později bylo přeneseno do Říma, kde je spolu s tělem svatého Apoštola Jakuba uloženo v Basilice Svatých Dvanácti Apoštolů.

[Lectio5]
Jakub byl bratr Páně, nazývaný Spravedlivý. Od dětství nepil víno ani kořalku, nejedl maso, nikdy nebyl ostříhaný, neužíval masti ani lázně. Jemu jedinému bylo dovoleno vstoupit do Velesvatyně. Také oblékal oděv ze lněné látky a díky jeho vytrvalosti v modlitbě mu na kolenou tak ztvrdla kůže natolik, že se tvrdostí podobala kůži velblouda. Po Kristově nanebevstoupení jej Apoštolové zvolili Biskupem Jerusaléma. Jemu také napsal Kníže Apoštolský dopis, ve kterém zvěstoval, že jej Anděl vyvedl ze žaláře. Když však na koncilu v Jerusalémě vyvstal spor o zákoně a obřízce, Jakub, následujíc Petrovo rozhodnutí, měl řeč k bratřím, v níž potvrdil povolání pohanů, a nepřítomným bratřím v psaní vzkázal, aby pohanům nenakládali jho Mojžíšova zákona. O Jakubovi mluví i Apoštol <i>Pavel</i> ke Galaťanům: „Neviděl jsem jiného z Apoštolů než Jakuba, bratra Páně.“

[Lectio6]
Taková byla však svatost Jakubova života, že lidé se přetahovali o to, kdo se dotkne lemu jeho šatů. Když mu bylo devadesát šest let, a třicet let byl představeným jerusalémské Církve i neustále hlásal Krista, Syna Božího, byl nejprve kamenován. Brzo nato jej vyvedli na nejvyšší místo Chrámu a odtud svrhli dolů. Když tam s polámanýma nohama ležel ještě napůl živý, natahoval ruce k nebesům a prosil Boha za jejich spásu těmito slovy: „Odpusť jim, Pane, vždyť nevědí, co činí.“ A když se ještě modlil, silně jej udeřili do hlavy valchářovou palicí, a tak duši Bohu odevzdal v sedmém roce vlády císaře Nerona, a poblíž chrámu, z nějž jej shodili, byl pohřben. Napsal jeden list, který je součástí sedmi katolických novozákonních listů.

[Lectio7]
Čtení ze svatého Evangelia podle Jana.
!Jan 14:1-13
Za onoho času řekl Ježíš svým učedníkům: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí. Uvěřili jste v Boha, věřte i ve mně. V domě Otce mého mnoho je příbytků.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Augustina Biskupa.
!Pojednání 67. na Janovo Evangelium
Bratři, musíme řádně pozdvihnout své mysli k Bohu, abychom slova svatého Evan­gelia, která právě zazněla v našich uších, také zachytili svou myslí, jak nejlépe jen můžeme. Pán Ježíš totiž praví: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí. Uvěřili jste v Boha, věřte i ve mě.“ Aby se Apoštolové jako ostatní lidé nebáli smrti a nebyli proto úzkostní, utěšuje je a potvrzuje, že také On je Bůh. Pán praví: „Uvěřili jste v Boha, věřte i ve mě.“ Dá totiž rozum, že pokud jste uvěřili v Boha, i ve mě musíte uvěřit. Smysl by to ovšem nedávalo, pokud by Kristus nebyl Bůh.

[Lectio8]
Uvěřili jste v Boha, věřte tedy i v toho, jehož vlastní přirozeností, nikoliv nějak ukořistěnou, je také to, že je roven Bohu. Vyprázdnil totiž sám sebe, tím ovšem neztratil podobu Boha, nýbrž přijal podobu služebníka. Bojíte se smrti této podoby služebníka, avšak vaše srdce ať se nechvěje úzkostí, podoba Boha ji totiž vzkřísí. Avšak co znamená následující verš: „V domě mého Otce je mnoho příbytků,“ ne-li, že i sebe navzájem se báli? Proto potřebovali slyšel: „Ať se nechvěje vaše srdce úzkostí.“ Kdo z nich by se totiž nebál, když i Petrovi, který byl věrnější a odvážnější než mnozí, Pán řekl: „Než kohout zazpívá, třikrát mne zapřeš“?

[Lectio9]
Protože však Pán měl od nich odejít, právem se obávali. Ale když slyšeli: „V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to; jdu, abych vám připravil místo,“ jejich obavy byly rozehnány, a oni si byli jisti a věřili, že i po nebezpečí mnohých pokušení budou moci přebývat u Boha s Kristem. Neboť i když je někdo silnější, moudřejší, spravedlivější či svatější než druhý, „v domě mého Otce je mnoho příbytků.“ Nikdo z nich nebude připraven o tento domov, ve kterém každý obdrží příbytek podle svých zásluh. 	
&teDeum

[Ant 2]
Já jsem cesta, * pravda, a život; nikdo nepřichází k Otci, než skrze mě, alleluja.

[Ant 3]
Pokud zůstanete ve mě, * a má slova ve vás zůstanou, o cokoliv budete prosit, stane se vám, alleluja, alleluja, alleluja.
