[Officium]
sv. Jindřicha, Císaře a Vyznavače

[Oratio]
Bože, jenž jsi dnešního dne svatého Jindřicha, svého Vyznavače přenesl z vrcholu pozemské říše do království věčného; snažně tě prosíme, abychom tak, jako jsi jej předcházel hojností své milosti a tím mu pomohl přemoci lákadla světa, také nás učiň, abychom v jeho napodobování se vyhnuli světským útěchám, a k tobě došli s čistou myslí.
$Per Dominum

[Lectio4]
Jindřich <i>II.</i>, přezdívaný Zbožný, který se z vévody bavorského (v roce 995) stal králem Německé říše (1002) a později i Římským císařem (1014), nebyl spokojen s útrapami časného království, a aby dosáhl koruny nesmrtelnosti, stal se služebníkem věčného Krále. Když se mu totiž dostalo císařské koruny, pilně se zasazoval o rozšíření nábožnosti, kostely zničené nevěřícími ještě velkolepěji opravoval a mnoha štědrými dary i statky je obohacoval. Kláštery a jiná zbožná místa buď sám zakládal, nebo pomáhal v návratu řeholního života do míst již založených. Biskupa Bamberského vybavil dědičnými majetky, pro svatého Petra a římského Biskupa zřídil daň na jeho podporu. Benedikta VIII., který jej korunoval na římského císaře, přijal jako uprchlíka a navrátil jej na jeho Stolec.

[Lectio5]
V montecassinském klášteře jej zastihla těžká choroba, svatý Benedikt jej však slavným zázrakem uzdravil. Římskou Církev obdařil mnohými výsadami, na její pomoc podnikl válku proti Řekům, a Apulii, která byla dlouho jejich vlastnictvím, znovu získal. Byl zvyklý nic nepodnikat bez modlitby a občas vídal Anděla Páně a svaté Mučedníky, kteří za něj v předvoji bojují jako ochránci jeho vojska. Byl však chráněn božskou mocí, takže barbarské národy porážel spíše modlitbou než zbraněmi. Panonii (Maďarsko) dosud nevěřící přivedl k víře v Krista tak, že jejímu králi Štěpánovi dal za ženu svou sestru, a krále nechal pokřtít. Panictví zvláštním způsobem spojil s manželstvím a svatou Kunhutu, svou manželku, nedlouho před svou smrtí vrátil její rodině neposkvrněnou.

[Lectio6]
Poté s nejvyšší moudrostí uspořádal záležitosti, které se týkaly cti i užitku říše, po celé Francii, Itálii a Německu zanechal slavné stopy nábožného stavitelství, poté, co do široka a do daleka rozšířil přesladkou vůni svých hrdinských ctností, kdy svatostí nebyl znám o nic méně než vládou svého žezla, pak útrapy života dokonal a k odměnám nebeského království jej Pán povolal roku 1024. Jeho tělo bylo uloženo v kostele svatých Petra a Pavla v Bambergu a hned byly u Boha při jeho hrobu vyproseny mnohé zázraky, kterými byl Jindřich oslaven. Když je pak řádně prověřil, připočetl jej Evžen III. k zástupu Svatých.

[Lectio94]
Henry, surnamed the Pious, was first Duke of Bavaria, then King of Germany, and finally Emperor of the Holy Roman Empire. He devoted himself zealously to the spread of religion. The bishopric of Bamberg, which he had founded with his family wealth, he made tributary of St. Peter and the Roman Pontiff. He received Benedict VIII when he was a fugitive and restored him to his See. To protect the Roman Church, he undertook a war against the Greeks and recovered Apulia, which they had held for a long time. Protected by divine aid, he fought the barbarian nations more with prayers than with force of arms. When Hungary was still pagan, he gave his sister in marriage to its king, Stephen, who was baptized and brought the whole kingdom to the faith. Henry joined matrimony with holy virginity, and when he was near death he restored St. Cunegunda, his wife, as a virgin to her family. Finally, even more famous for his holiness than for his temporal rule, he was called to the reward of the heavenly kingdom in the year 1024, and was added to the number of the Saints by Eugene III.
&teDeum
