[Rank]
S. Mariae Magdalenae Poenitentis;;Duplex;;3;;vide C7

[Hymnus Vespera]
v. Otče nejvyššího světla,
Když na Magdalénu shlédneš,
Plameny lásky probudíš,
A hned led v srdci rozpustíš.
_
Láskou hnána pospíchá hned
Blažené nohy pomazat;
Slzami smývá, otírá
Vlasy, a ústy přijímá.
_
Nebojí se stát u kříže,
K hrobu hned v úzkosti lne,
Ran vojáků se nebojí,
Laska její strach zahání.
_
Ó pravá, Kriste, láska to!
Ty naše hříchy vyčisti,
Ty srdce naplň milostí,
Ty daruj nebes odměny.
_
Otci i Synu společně,
I, Duchu Svatý, též tobě,
Jakož bylo, tak bude vždy,
Ve vší slávě a navěky.
Amen.

[Ant 1]
Žena, * která byla v městě hříšnice, když se dozvěděla, že Ježíš stoluje v domě Šimona malomocného, přinesla alabastrovou nádobu s vonným olejem a přistoupivši zezadu k nohám Ježíšovým, začala slzami smáčet jeho nohy, a vlasy své hlavy je otírala; líbala jeho nohy a mazala je vonným olejem.

[Oratio]
Prosíme tě, Pane, aby nám pomohly přímluvy svaté Marie Magdaleny; jejíž prosby tě přesvědčily, abys jejího čtyři dny mrtvého bratra Lazara živého přivedl zpět z podsvětí.
$Qui vivis

[Invit]
Chvalme našeho Boha * V obrácení Marie Magdalény.

[Hymnus Matutinum]
v. Maria čistě líbala
Kam Boží noha vstoupila;
Pláčem myje, vlasy stírá,
Čisté nohy nardem voní.
_
Bohu Otci budiž sláva,
I jeho Synu jednomu,
S Duchem pak Utěšitelem, 
Nyní, i po vše věky.
Amen.

[HymnusM Matutinum]
v. Nardem pravým pak Maria
Páně pomaže blažené 
Nohy, a smyje slzami,
Pak vlasy svými utírá.
_
Čest, sláva i moc navěky
Budiž jediné Trojici,
Otci, Synu, Těšiteli,
Po nekonečná století.
Amen.

[Lectio1]
Z Písně písní.
!Pís. 3:1-4
1 Na svém lůžku za noci jsem hledala miláčka svého srdce, hledala, a nenalezla.
2 „Vstanu a projdu městem, po ulicích a náměstích budu hledat miláčka svého srdce.“ Hledala jsem ho a nenalezla.
3 Našli mě strážní, procházející městem. „Viděli jste miláčka mého srdce? „
4 Ale sotva jsem je přešla, nalezla jsem miláčka svého srdce. Chopila jsem ho a nepustím ho, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do komnaty své rodičky.

[Responsory1]
@Tempora/Pasc0-1::s/[Aa]ll.*//g

[Lectio2]
!Pís. 8:1-4
1 Kéž bys byl mým bratrem, odkojeným na prsech mé matky. Kdybych tě potkala venku, políbila bych tě a lidé by se mi nesmáli.
2 Vzala bych tě a přivedla do domu své matky, která mě vychovala. Dala bych ti pít kořeněné víno, mošt z granátových jablek.
3 Jeho levice je pod mou hlavou, svou pravicí mě objímá.
4 Zapřísahám vás, jerusalémské dcery, nebuďte a nevzbouzejte mou lásku, dokud ona nebude chtít.

[Responsory2]
R. Rejoice with me, all ye that love the Lord, for I sought Him and He hath appeared unto me
* And while as I was weeping at the Sepulchre, I saw the Lord.
V. When His disciples were gone away, I tarried still; and the fire of love in my heart yearned after Him.
R. And while as I was weeping at the Sepulchre, I saw the Lord.

[Lectio3]
!Pís. 8:5-7
5 Kdo to vystupuje z pustiny a opírá se o svého miláčka? Pod jabloní jsem tě vzbudil, tam, kde tě počala tvá matka, tam, kde počala tvoje rodička.
6 Polož mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na své rámě, neboť silná jako smrt je láska, nezlomná jako podsvětí je vášeň. Její výheň je výheň ohně, plamen Hospodinův.
7 Zátopy vod nemohou uhasit lásku a proudy řek ji neodplaví. Kdyby chtěl někdo za vše, co má v domě koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu.

[Responsory3]
R. Odnesli mého Pána, a nevím, kam jej položili; Řekli jí Andělé: Ženo, proč pláčeš? Vstal z mrtvých, jak řekl;
* Jde před vámi do Galileje, tam jej uvidíte.
V. Když tedy plakala, naklonila se, a nahlédla do hrobu; a uviděla dva Anděle bíle oděné, kteří tam seděli, a řekli jí:
R. Jde před vámi do Galileje, tam jej uvidíte.
&Gloria
R. Jde před vámi do Galileje, tam jej uvidíte.

[Lectio4]
Řeč svatého Řehoře Papeže.
!Homilie 25. Na Evangelia.
Maria Magdaléna, která bývala ve městě hříšnicí, jata láskou k pravdě smyla svými slzami poskvrnu hříchu. A naplnil se hlas Pravdy, který řekl: „Odpuštěny jsou jí mnohé hříchy, neboť mnoho milovala.“ Ta, která dříve zůstávala chladná v hříchu, pak silně zaplála láskou. Ta, která od hrobu Páně neodešla, i když učedníci byli již pryč, hledala toho, kterého nalézti nemohla, s pláčem se ptala a ohněm lásky k němu zapálena hořela touhou po tom, o němž uvěřila, že jej odnesli. Proto se stalo, že tehdy jej uviděla jen ona sama, neboť zůstala a hledala; totiž vytrvalost je zajisté ctnost vedoucí k dobrému dílu.

[Lectio5]
Nejdříve tedy hledala, avšak na­lézti nemohla. Vytrvala v hledání, proto se jí také podařilo nalézt. Stalo se totiž, že její touha časem rostla, a rostla tak dlouho, až nakonec dosáhla toho, co hledala. Tak také Církev o tomto ženichovi zpívá v Písni písní: „Na svém lůžku jsem po nocích hledala toho, jejž miluje má duše.“ Milovaného totiž hledáme na lůžku, když ve chvílích odpočinku tohoto života vzdycháme touhou po svém Spasiteli. Po nocích hledáme, neboť i když v Pánu již naše mysl bdí, oko je ještě zakalené.

[Lectio6]
Avšak kdo svého milovaného nenalezne, nezbývá, než aby vstal a prošel celé město, tedy prozkoumal svatou Církev vyvolených svou myslí i otázkami; hledal jej po vše zákoutích i širokých ulicích, tedy kráčel po úzkých i širokých místech a dobře se díval, aby pokud je v nich dokáže najít, následoval jeho stopy; neboť i ve světě žijí mnozí lidé, od nichž můžeme napodobit něco, co nás přivede k ctnostnému životu. Když však hledáme, najdou nás strážci, kteří hlídají město. Neboť svatí Otcové, kteří střeží stav Církve, se v průběhu našich dobrých snah objeví, aby nás svým slovem či písmem poučili. Toto když projdeme, třebaže jen trochu, nalezneme toho, jejž milujeme. Neboť náš Spasitel, i když ve svém ponížení stal se člověkem mezi lidmi, ve svém božství byl vždy nad lidmi.

[Lectio94]
@:Lectio4
&teDeum

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Lukáše
!Lukáš 7:36-50
Za onoho času, pozval Ježíše jeden z Fariseů, aby s ním pojedl. Vešel tedy do domu Fariseova a posadil se ke stolu. A ostatní.
_
Homilie svatého Augustina Biskupa.
!Kniha 50. Homilie 23. Svazek 10.
Pokud jste pozorně poslouchali, když se četlo Evangelium, jeho příběh, jeho vyprávění i události jsou nyní před očima vašeho srdce. Uzřeli jste tedy nikoliv tělesně, ale ve své mysli, našeho Pána Ježíše Krista, kterak sedí u stolu v domě Fariseově, kam přišel na jeho pozvání, a neštítil se ho. Viděli jste také ženu ve městě známou, známou ovšem nechvalně, neboť to byla hříšnice. Ta sice nebyla pozvaná, přesto však pronikla na hostinu, kde seděl její lékař, aby ve zbožné nestydatosti nalezla své uzdravení. Pronikla tam v touze po uzdravení se stejnou chutí, jako by šla na hostinu. Věděla totiž, jakou nemocí trpí, a věděla, že ten, za kterým přichází, je pro ni ten nejlepší lékař.

[Lectio8]
Proto nepřistoupila k hlavě Páně, ale k jeho nohám. A ta, která dlouho kráčela po cestě hříchu, nyní hledala správnou cestu. Nejprve prolila pravé slzy ze srdce a umyla Pánu nohy náležitým vyznáním, pak je svými vlasy utřela, celé zlíbala, mastí pomazala. Mlčíc hovořila, ani slovo nepronesla, ukázala však svou oddanost. Když se totiž dotýkala Pána tím, že svlažila, líbala, osušila a pomazala jeho nohy, Fariseus, který pozval Pána Ježíše Krista, si myslel, že Pán tu ženu nezná. Byl totiž z toho druhu pyšných lidí, o kterých prorok Isajáš řekl: „jsou to ti, kteří říkají: 'Odstup daleko ode mě, nedotýkej se mě, neboť jsem čistý.'“

[Lectio9]
Ó Farisei, ty zveš Pána, a přitom se mu vysmíváš! Dáváš Pánu jíst, ale nevíš, od koho bys měl ty sám dostat pokrm? Jak můžeš vědět, že Pán netušil, kdo byla ona žena? Nenechal ji snad k sobě přistoupit, nenechal ji, aby líbala jeho nohy, utřela je a pomazala? Neměl snad dovolit, aby toto učinila čistým nohám nečistá žena? Pokud by totiž přistoupila k nohám tohoto Farisea taková žena, řekl by jí, že Isajáš o takových říká: „Odstup ode mě, nedotýkej se mě, neboť jsem čistý.“ Přistoupila tedy k Pánu nečistá, aby se vrátila čistá. Přistoupila nemocná, aby se vrátila zdravá. Přistoupila s přiznáním, aby odešla s vyznáním.	
&teDeum

[Hymnus Laudes]
v. Ty věčný Otcův Jediný,
Na nás laskavě pohlédni;
Jenž Magdalénu dnešní den
Voláš až k trůnu slávy své.
_
V pokladnici uložena
Jest krále drachma ztracená;
Drahokam leskem zářící
Se z bahna na svět navrací.
_
Ježíši, záštito sladká, 
Hříšných naděje jediná,
Pro té hříšnice zásluhy
Odpusť našich hříchů dluhy.
_
Laskavá matko, pokorná, 
Přirozenost víš, jak křehká
Tohoto světa záplavou
Nechť tvé prosby nás provedou.
_
Bohu sláva jedinému,
Pro milost mnohého druhu,
Jež viny i jejich tresty
odpouští, ty dáš odměny.
Amen.

[HymnusM Laudes]
@:Hymnus Laudes

[Versum 2]
V. God hath chosen her and forechosen her.
R. He hath made her to dwell in His tabernacle.

[Ant 2]
Mary anointed * the Feet of Jesus, and wiped Them with her hair; and the house was filled with the odour of the ointment.

[Ant 3](rubrica 1960)
A woman * in the city, which was a sinner, brought an alabaster box of ointment, and stood at the Lord's feet, behind him, weeping, and began to wash his feet with tears, and did wipe them with the hairs of her head.
