[Officium]
sv. Josefa Kupertinského, Vyznavače

[Ant 1]
Mrtev jsem, * avšak můj život je uchovám s Kristem v Bohu.

[Oratio]
Bože, jenž jsi ustanovil, že k tvému jednorozenému Synu vyvýšenému ze země se vše přitahuje; dokonej laskavě, abychom zásluhami i příkladem tvého andělského Vyznavače Josefa, vyzdviženi nade všechny pozemské tužby si zasloužili přijíti k němu;
$Qui tecum

[Lectio1]
Čtení z druhého listu svatého Apoštola Pavla Korinťanům
!2 Kor 4:6-11
6 Neboť Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.
7 Poklad víry máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.
8 Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí.
9 Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni.
10 Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle.
11 Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.

[Lectio2]
!2 Kor 5:1-8
1 Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi.
2 Proto vzdycháme plni touhy po tom, abychom si mohli vzít na sebe ještě jako šat i svůj příbytek z nebe,
3 a to i v tom případě, když budeme shledáni oblečeni, ne svlečeni ze své pozemské schránky.
4 Ano, pokud jsme v této pozemské schránce, vzdycháme a tíží nás to; nechtěli bychom být svlečeni, ale toužíme, abychom byli nadto ještě přioděni, aby tak byla smrtelná schránka pohlcena životem.
5 Bůh sám nás tak k tomu určil a dal nám Ducha jako záruku.
6 Jsme tedy ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána.
7 To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme.
8 Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu.

[Lectio3]
!2 Kor 12:1-9
1 Když už to chlubení musí být ‒ ač to není k ničemu ‒ přejdu k viděním a zjevením od Pána.
2 Znám jednoho křesťana, který byl před čtrnácti lety uchvácen až do třetího nebe. Nevím, zdali byl v těle, nevím, zdali byl mimo tělo. To ví Bůh.
3 A vím o tom člověku, že byl uchvácen do ráje ‒ zdali byl v těle, či mimo tělo, to nevím, to ví Bůh ‒
4 a že uslyšel slova nevyslovitelná, která člověk nesmí vyřknout.
5 Tímto člověkem se budu chlubit; sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi.
6 Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebudu nerozumný, protože budu mluvit pravdu. Ale nechám toho, aby mě někdo nepokládal za něco více, než co vidí, že jsem, anebo než co o mně slyší.
7 Abych se pro vznešenost těch zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil (do tváře). To proto, aby se mně nezmocňovala pýcha.
8 Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil.
9 Ale on mi řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc.

[Ant 2]
Ukázal mi * Hospodin řeku živé vody, krásnou jako křišťál, vycházející z trůnu Boha a Beránka.

[Ant 3]
Považuji * vše za nízké pro vynikající znalost Ježíše Krista, mého Pána.
