[Officium]
Sv. Ambrože, biskupa, vyznavače a Učitele Církve

[Name]
Ambrože
Ant=Ambroži

[Lectio4]
Ambrož, Biskup milánský, se narodil jako syn římského občana Ambrože. Jeho otec byl prefektem Galie. Říká se, že v ústech tohoto chlapce usedl roj včel; a tato záležitost předznamenala bůžskou výmluvnost tohoto muže. V Římě obdržel vzdělání ve svobodných uměních. Poté jej Probus jmenoval správcem Ligurie a Emilie, v rámci svého úřadu přišel na Probův rozkaz do Milána s pravomocí. Když tam zemřel ariánský Biskup Auxentius, lid se nemohl shodnout na výběru jeho nástupce. Proto Ambrož, který z titulu svého úřadu vstoupil do kostela, aby uklidnil probíhající povstání lidu, poté, co velmi jasně a obšírně pojednal o klidu a míru ve státu, objevil se najednou chlapec a chtěl provolat Ambrože za Biskupa. Tu povstal hlas všeho lidu a také žádal Ambrože za Biskupa.

[Lectio5]
On odmítl, avšak vroucí přání lidu doneslo se až k císaři Valentiniánovi: tomu bylo velmi milé, když jím vybraní soudci byli poté vyžádáni ke Kněžství. Také Prefekt Probus Ambrožovi s velikou radostí, jako by předpovídal budoucnost, na odchodu řekl: „Jdi a konej, ne však jako soudce, ale jako Biskup.“ Ambrož byl tedy pokřtěn (byl totiž pouze katechumen) a dle předpisů postupně přijal všechny stupně posvátného Kněžství Církve, osmého pak dne, bylo to zrovna 7. prosince, přijal úřad Biskupa. Když se stal Biskupem, neohroženě bránil Katolickou víru a kázeň: mnohé bludaře obrátil k pravdě víry, mezi nimi i přejasné světlo Církve, svatého Augustina, zrodil pro Ježíše Krista.

[Lectio6]
Když byl zabit císař Gracián, vydal se opět k Maximovi, který byl jeho vrahem, jako vyslanec: ten však odmítl konat pokání, takže se Ambrož stáhl z jeho společnosti. Císaři Theodosiovi pro masakr, který nařídil v Soluni, zakázal vstup do Kostela. Když mu císař řekl, že král David byl také smilník a vrah, Ambrož odpověděl: „Když jsi jej následoval ve hříchu, následuj jej i v pokání.“ Proto pak Theodosius pokorně vykonal veřejné pokání, které mu Ambrož uložil. Takže svatý Biskup poté, co pro Církev Boží vytrpěl mnohé útrapy a starosti, výtečně sepsal mnoho knih, a než jej zachvátila choroba, předpověděl den své smrti. Když k němu chorému přispěchal Honorátus, Biskup z Vercelli, jejž hlas Boží třikrát upomenul, podal mu svaté Tělo Páně: Ambrož je přijal, složil své ruce do tvaru kříže, a v modlitbě navrátil Bohu svou duši dne 4. dubna, roku 397 po narození Krista.

[Lectio94]
Ambrož, biskup milánský, syn římského občana Ambrože, byl v Římě vychován ve svobodných uměních. Prefekta Probus jej ustanovil správcem Ligurie a Emilie a z jeho příkazu přišel s pravomocí do Milána; tam po smrti ariánského biskupa Auxentia lid nesouhlasil při volbě nástupce. Proto Ambrož, z povinnosti svého úřadu vstoupiv do kostela, aby utišil rozbouřenou vzpouru, když mnohé výtečně promluvil o pokoji a klidu obce, náhle při výkřiku jednoho chlapce: „Ambrože biskupem!“ — propukl hlas veškerého lidu, žádající Ambrože za biskupa. A tak byl pokřtěn (neboť byl katechumenem), uveden do posvátných tajemství a přijal podle obyčeje Církve všechny stupně svěcení, až byl povýšen na biskupskou důstojnost. V tomto úřadě horlivě hájil katolickou pravdu i církevní kázeň slovem i spisy a mnohé ariány i jiné heretiky přivedl k víře; mezi nimi zplodil pro Ježíše Krista svatého Augustina. Když vykonal tolik námah a starostí pro Církev Boží, zesnul dne před nonami dubnovými, roku 397.
