[Officium]
sv. Tomáše <i>Becketa</i> z Canterbury, Biskupa a Mučedníka

[Oratio]
Bož̌e, pro jehož Církev slavný Biskup Tomáš padl pod meči bezbožných, uděl, prosíme, aby všichni, kdož vzývají jeho pomoc, dosáhli spásného vyslyšení své prosby.
$Per Dominum

[Lectio4]
Tomáš se narodil v anglickém Londýně. Nastoupil po Theobaldovi jako Biskup v Can­terbury. Již dříve si vedl výtečně při vykonávání kancléřského úřadu, a na biskupském stolci byl silný a nepřemožený. Když však Jindřich II., král Anglie, svolal k sobě Biskupy a vznešené muže z celého království, aby vydal zákony podrývající užitek a důstojnost Církve, tak vytrvale stál Tomáš proti žádostivosti králově, že ani sliby ani výhrůžkami jej král nepřinutil postoj změnit, takže kdyby tajně neuprchnul, král by jej nechal uvrhnout do žaláře.  Poté byli jeho příbuzní všeho věku vypovězeni, přátelé i všichni příznivci; a ti, kterým to věk dovoloval, byli přísahou zavázáni, že se všichni vypraví za Tomášem, zda by se snad pohnul soucitem při pohledu na bídný úděl svých blízkých — on však, který by se nikdy nebyl dal odvrátit od svého svatého úmyslu pro osobní újmu. Neohlížel se na tělo ani na krev a žádný lidský cit nezviklal pevnost jeho povinnosti.

[Lectio5]
Obrátil se tedy na papeže Alexandra III., který jej milostivě přijal a po jeho odchodu jej svěřil do péče mnichů v Klášteře Cisterciáckého řádu v Pontigny. Když se to dozvěděl Jindřich, posílal konventu bratrů Cisterciáků výhrůžné dopisy ve snaze dostat Tomáše z jeho útočiště v Pontigny. Proto se tento svatý muž v obavě, aby kvůli jeho záležitostem neutrpěla Cisterciácká rodina něco zlého, rozhodl odejít a přijmout pozvání Ludvíka, krále francouzského. U něj byl tak dlouho, dokud nebyl, díky skutkům Papežovým a samotného francouzského krále, na přání veškerého lidu povolán, aby se navrátil z vyhnanství. Když v bezpečí dále vykonával svůj úřad dobrého pastýře, našli se pomlouvači, kteří králi donesli, že se dopouští jednání proti království a veřejnému pořádku. Postupně jim král uvěřil a ptal se, proč nemůže mít ve svém království smír právě s tímto knězem.

[Lectio6]
Když to slyšeli královi zločinní nohsledi, doufali, že se králi zavděčí, když Tomáše sprovodí ze světa. Takže se tajně sešli v Canterbury a zaútočili na Biskupa, zrovna když se v chrámu modlil Nešpory. Když se klerici snažili zamknout vrata, přiběhl k nim Tomáš a vrata otevřel s těmito slovy: „Chrám Páně se nesmí střežit jako vojenská pevnost a já pro Církev Boží rád podstoupím smrt.“ Pak řekl vojákům: „Chraň vás ruka Páně, pokud ublížíte komukoliv z mých lidí.“ Pak poklekl a odevzdal sebe i Diecézi Bohu, blahoslavené Panně Marii, svatému Divišovi a ostatním Svatým a Patronům toho Kostela, a svatou hlavu se stejnou neochvějností, s jakou odolával královým nestoudným zákonům, bez­božnému meči ke stětí nastavil, dne 29. prosince, Léta Páně jedenáctistého sedmdesátého prvního; a jeho mozek se rozlétl na celou podlahu chrámu. Osvíceného mnoha zázraky jej pak Papež Alexandr <i>III.</i> zanesl do počtu Svatých (v roce 1173).

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Jana. 
!Jan 10:11-16
Za onoho času, řekl Ježíš Fariseům: „Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř dá svůj život za své ovce.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Jana Zlatoústého.
!Homilie 59. na Jana.
Nejmilejší, vznešený, opravdu vznešený je biskupský úřad v Církvi, a je k němu třeba velké moudrosti a mnoha sil, jak nám Kristus ukázal. Tedy abychom dávali život za své ovce a nikdy je neopouštěli, abychom statečně odolá­vali vlku. Mezi pastýřem a najatým hlídačem je totiž tento rozdíl: jeden si hledí svého zdraví a pohrdá zdravím ovcí, ten druhý nedbá svého zdraví a vždy bdí nad zdravím svých ovcí. Když nám Pán ukázal příklad dobrého pastýře, zmínil ještě dva podvodníky: zloděje, který zabíjí a odnáší ovce, a nájemného hlídače, který to dovolí a nebrání ty, kteří jsou mu svěřeni.

[Lectio8]
Což za starých časů popsal Ezechiel těmito slovy: „Běda pastýřům israelským, kteří pásli sami sebe. Nemají snad pastýři pást ovce?“ Oni však činili pravý opak, což je jeden z největších zločinů a příčina mnoha zlých věcí. Proto pravil: „Nepřivedli zpět, co se zatoulalo, ani nehledali, co se ztratilo, ani neošetřovali zraněné, ani neposilovali nemocné, neboť pásli sebe, ne ovce.“ Podobně i Pavel jinými slovy poukazuje: „Zabývali se pouze svými věcmi, ne záležitostmi Ježíše Krista.“

[Lectio9]
Kristus ukázal, že je jiný než oba tito podvodníci. Liší se totiž jak od zlodějů, kteří přecházejí škodit ostatním, když říká, že přišel, aby měli život a aby jej měli v plnosti. Tak i od nájemných hlídačů, kteří nedbají na to, že jim vlci kradou ovce, když říká, že za ně dá vlastní život, aby ovce nezahynuly. Neboť když ho Židé chtěli zabít, nepřestal kvůli tomu učit, ani své věřící nezradil, ale vytrval a podstoupil dokonce smrt. Proto často říká: „Já jsem dobrý pastýř.“ Kdyby se zdálo, že tyto věci ještě nebyly podpořeny žádným svědectvím (totiž že dá svůj život, což se zanedlouho poté ukázalo. Avšak to, že mají život, a to dokonce plnost života, to se ukáže až na věčnosti), navzájem se pak tato svědectví potvrdí.
&teDeum
