[Lectio2]
Antonín Egyptský, narozen vznešeným křesťan­ským rodičům, již jako mladík osiřel. Když vešel do kostela, uslyšel větu z Evangelia: „Pokud chceš být dokonalý, jdi a prodej vše, co máš, a dej to chudým.“ Pochopil tato slova, jako by byla řečena jemu, tak se totiž podle něj měl poslouchat Kristus Pán. Takže prodal rodinný majetek a všechny peníze rozdal chudým. Když se zbavil světských starostí, založil nebeský způsob života zde na zemi. Nikdo nebyl zdrženlivější a bdělejší než on. Trpělivostí, mírností, milosrdenstvím, pokorou, v práci i studiu posvátných písem překonal každého. Bludaře, obzvláště sešlosti a řeči Ariánů tak nesnášel, že odrazoval každého, aby se k nim jen přiblížil. Spával jen krátce, na holé zemi, postil se takovým způsobem, že si zvykl jíst jen chléb se solí, a žízeň zaháněl pouze vodou. Nejedl ani nepil před západem slunce, často se dva dny zdržel pokrmu, ještě častěji strávil noc v modlitbě.

[Lectio3]
Tak se odebral do nesmírně rozlehlé egyptské pouště, kde se každý den přibližoval křesťanské dokonalosti. Démoni se mu vyhýbali a měli z něj takový strach, že mnozí, které pokoušeli, byli vzý­váním Antonínova jména uzdraveni. Žil v takové pověsti svatosti, že v se mu dopisech svěřovali do modliteb Konstantin Veliký a jeho synové. Ve věku 105 let, když měl nesčetné následovníky, svolal Mnichy, předal jim řeholi dokonalého křesťanského života, a proslaven svatostí a zázraky odešel do nebe.
