[Officium]
sv. Albericha, druhého Opata Cîteaux

[Name]
Albericha

[Lectio5]
Z malé knihy Počátky Kláštera i Řádu Cisterciáckého
!Kapitola 9. a následující
Když odešel pastýř Robert zpět do Molesme a Církevní komunita v Cîteaux osiřela, sešli se bratři, a podle řehole sobě jednoho bratra jménem Alberich zvolili Opatem. Byl to muž velmi znalý spisů posvátných i lidských, miloval řeholi i bratry, také zastával úřad převora v Molesme a dlouho vedl místní komunitu, mnoho se namáhal a snažil, aby mohl odejít z Molesme do Citeaux, a z tohoto důvodu snášel mnohá pokoření, dokonce i vězení a bití od svých spolubratří.

[Lectio6]
Když přijal pastýřskou péči, mnohé sice zachoval, ale jako muž podivuhodné moudrosti začal přemýšlet, jaké bouře a ponížení by někdy dům jemu svěřený postihnouti a jím otřásti mohly. A aby se pojistil do budoucna, po poradě s bratřími vyslal dva Mnichy Jana a Ilboda do Říma, aby jejich ústy požádal papeže Paschala II., aby jeho nově vznikající Řád pod křídla své apoštolské ochrany zasadil, aby navždy v pokoji a bezpečí před tlakem všech osob, Církevních i světských přebývati mohl. Tito bratři zdárně došli do Říma i zpět, a přinesli s sebou ono apoštolské privilegium dle přání Opata i jeho druhů, podepsané ve městě Troia v Kampánii dne 18. dubna, léta od vtělení Páně 1100.

[Lectio7]
Od té doby svatý Opat a jeho bratři, pamětlivi svých slibů, nařídili na onom místě zavést Řeholi svatého Benedikta a jednomyslně ustanovili její dodržování. Oprostili se od čehokoliv, co v pokrmu i oděvu odporovalo čistotě Řehole, takže ze sebe svlékli starého člověka a radovali se, že mohou obléci nového. Odmítli světské bohatství, a spolu s chudým Kristem stali se chudými Kristovými vojáky, a to tak, že skoro všichni, kdo na vlastní oči viděli či se jen doslechli o nezvyklé přísnosti jejich života, se spíše od této nezvyklé zkušenosti srdcem i tělem vzdalovali, než že by spěchali následovati jejich příkladu, zároveň však nepřestali žasnout nad jejich vytrvalostí.

[Lectio8]
Avšak Boží milosrdenství, které v nich vyvolalo zápal pro tento duchovní boj, takový zápal velice rozdmýchávalo i v mnohých dalších lidech, a nepřestalo jej pak živit, až je celé pohltil. Muž Páně Alberich ve škole Kristově devět a půl roku šťastně vyučoval život podle řehole, pak odešel k Pánu dne 26. ledna, léta Páně 1107, oslaven ve víře i ctnostech, a tak jej Bůh životem věčným právem obšťastnil. Po něm přišel jeden bratr jménem Štěpán, rodem Angličan, který spolu s dalšími přišel z Molesme, a miloval řeholi i Cîteaux.	
