[Officium]
sv. Františka Saleského, Biskupa, Vyznavače, a Učitele Církve

[Lectio1]
@CommuneCist/C4:Lectio1 in 3 loco

[Lectio2]
František se narodil ve městě Sales (odtud rodové jméno) zbožným a vznešeným rodičům. Odmalička vykazoval známky budoucí svatosti, zejména svou nevinností mravů a vážností. Jako mladík se zavázal slibem věčného panictví, který pak obnovil v posvátném loretánském chrámě. Od tohoto ctnostného předsevzetí jej nemohly odradit žádné ďábelské lsti, žádná vábení smyslů. Poté, co v savojském senátu odmítl velikou poctu (měl se stát senátorem), rozhodl se připojit se k vojsku Kristovu. Byl vysvěcen na Kněze a stal se proboštem Ženevské Katedrály, a poslání tohoto úřadu naplnil tak dokonale, že jej Biskup Granier vyslal jako kazatele slova Božího, aby vymýtil blud u obyvatel města Chablais a jeho okolí. Toto poslání přijal s dychtivým duchem, avšak krutě pro ně trpěl. Mezi mnoha velkými hrozbami a zápasy vždy zářila jeho neochvějná stálost. Říká se, že pod Boží ochranou ke katolické víře navrátil 72 000 bludařů.

[Lectio3]
Stal se ženevským Biskupem a paprsky své svatosti prozářil vše kolem sebe, skvěl se zápalem pro učení církve, snahou o mír i všeobecnou ctností. Zavedl nový Řád posvátného života nazvaný podle Navštívení blahoslavené Panny Marie pod Řeholí svatého Augustina, ke které přidal ustanovení podivuhodné moudrosti, znamenitosti a sladkosti. Církev osvítil také svými spisy o nebeském učení. Ve věku 55 let, když se vracel z Francie domů do Annecy, poté, co na den svatého Jana Evangelisty sloužil v Lyonu mši svatou, byl zachvácen těžkou nemocí, a následujícího dne odešel do nebe, v roce dovršené spásy 1622. Papež Pius IX. jej na návrh Kongregace Posvátných Obřadů prohlásil Učitelem Církve.

