[Officium]
bl. Konráda, Poustevníka a Vyznavače

[Oratio]
Bože, jenž jsi blahoslaveného Konráda, svého Vyznavače a šlechtitele pustiny, chtěl učinit občanem nebeské vlasti; uděl, prosíme, abychom při oslavě jeho slavnosti, když pošlapeme náklonnost ke všemu pozemskému, zapáleni byli touhou po věcech nebeských.
$Per Dominum

[Lectio2]
Konrád byl synem bavorského vévody Jindřicha zvaného Černý. Již odmalička jej předcházela Boží milost, zavrhl tedy světskou slávu a daleko od lidského shonu se rád oddával potěšením modlitby. Otec jej poslal do Kolína, aby se v kapitulní škole vzdělával v lidském i božském učení. V obou, stejně jako v ctnostech natolik prospíval, že si zasloužil nejvyšší pocty. Cítil však, že jej Bůh volá k vyšším cílům, tak podnícen pověstí svatého Bernarda odešel do kláštera v Clairvaux, aby se tam oddal mnišskému životu. V krátké době zazářil takovou svatostí, že mu svatý Otec Bernard, který dobře uměl zkoumat ducha, udělil milost cesty do Palestiny, kde si zasloužil obdržet možnost žít jako poustevník.

[Lectio3]
Poté strávil několik let v horské samotě s jedním zbožným asketou pokročilého věku, jemuž jako jeho služebník s nezdolnou pokorou sloužil. Když stařec zemřel a v těchto místech štěstěna ukázala Křesťanům záda, když je otevřeně napadali Mohamedáni, navíc přijal zprávu o téměř zlomeném zdraví svatého Bernarda, tak Konrád začal uvažovat o návratu do Francie a myslet na svůj klášter. Nastoupil tedy na loď z Palestiny a v Bari, městě svatého Mikuláše, se zhoršilo jeho již podlomené zdraví, takže byl nucen svou cestu přerušit. Aby tedy od svého původního plánu ustoupil jen málo, uchýlil se do jedné jeskyně asi čtyři míle od Bari, zasvěcené nejblahoslavenější Bohorodičce. Zde po nějaké době, když už se rozšířila pověst jeho svatosti, dne 17. března 1154 spočinul v polibku Páně.	
