[Officium]
Sv. Mechthildy, Panny (1965)

[Name]
Mechtildy

[Oratio]
Bože, jenž sis v převelice oddaném srdci svaté Mechtildy, své Panny, ustanovil svůj radostný příbytek; dej nám, prosíme, na přímluvu této Panny, dokud žijeme, abychom vždy pozvedali svého ducha od věcí pozemských k věcem nebeským, a spolu s ní při vzkříšení spravedlivých také zvítězili.
$Per Dominum

[Lectio2]
Mechtilda pochází ze Saska z převznešeného rodu. V sedmi letech nalezla útočiště v nedalekém Klášteře Mnišek našeho Řádu ve městě Helfta, a celá se zasvětila Kristu, Ženichovi panen, přijala řeholní hábit a v krátké době se zaskvěla v ctnostech i lásce k Bohu natolik, že byla hodna rozmlouvat s Bohem jako s nejlepším známým. K poslušnosti byla vždy hotova dle svaté Řehole, kdy na příkaz okamžitě zanechala všeho, co právě dělala. Nedovolila, aby ani jediný okamžik jejího života uplynul bez užitku, ale vždy se buď modlila, nebo četla, vyučovala, nebo pracovala svýma rukama. Tak dokonalá byla její kontemplace, v níž byla prodchnuta takovou přemírou božské milosti, že po dlouhé chvíle jako smyslů zbavená přebývala v radosti z Boží přítomnosti, zatímco ji Bůh osvěcoval množstvím zjevení a nebeských vidění. Když četla svaté Evangelium nebo poslouchala jeho slova, zasáhla ji taková sladkost, že často pro její přemíru zůstala zcela bez dechu.

[Lectio3]
Vůči nejsladšímu Srdci Ježíšovu chovala podivuhodnou úctu a oddanost. Když byla na smrt nemocná a svatá panna Gertruda se ptala Pána, co se s ní stane, odpověděl jí: „Já s ní spočinu ve svatební komůrce ve sladkém objetí. Neboť nyní sice trpí všelikými a neustálými bolestmi, důvěřuje však v mou laskavost a věří, že jí tyto bolesti přispějí k věčné spáse, takže setrvává v neustálém díků­vzdání, a zcela se v důvěře svěřila mé otcovské prozřetelnosti. Takže když nadešla chvíle její smrti, Ježíš Kristus ji svým božským světlem zázračně obnovil a pozval ji k nebeské svatbě, kam odešla dne 19. listopadu 1299.
