[Officium]
bl. Petra z Castelnau, Mučedníka

[Oratio]
Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi blahoslaveného Petra, Mučedníka usilovného v šíření tvé víry a služebníka oddal takové lásce, která nehledá, co je její; zbav nás ostnů žádostivosti, kořene všeho zla, abychom tím, že ji nenávidíme, dobře milovali, a dobře jí ztraceni šťastně došli do života věčného.
$Per Dominum

[Lectio2]
Petr z Castelnau byl známý svou zbožností a učeností. Z Arcijáhna katedrály v Maguelone se stal Cisterciáckým Mnichem v klášteře Fontfroide v diecézi Narbonne. Spolu s Cisterciáckým Opatem Arnaldem a mnichem Radulfem jej Innocens III. jmenoval apoštolským legátem a prvním inkvizitorem víry proti albigenským bludařům, a poslal je, aby bloudící ovce přivedli zpět do ovčince Kristova. Pokud by se však našly takové, které by tvrdošíjně setrvávaly ve svém omylu, měly být zkroceny cír­kevními i jinými tresty. Zdá se až neuvěřitelné, kolik nesnází a nebezpečenství snášel zejména svatý Petr pro rozšiřování pravé víry, ať už od Biskupů, kteří poskvrněni úpadkem bludařů měli býti zbaveni své hodnosti, či od mnoha bludařů, kteří ve veřejných disputacích měli být přivedeni k čistotě pravé víry, a především ti jej nenáviděli. Svou mučednickou smrt předpověděl nedlouho předtím, než k ní došlo, což papež Innocens III. popsal ve svém dopisu.

[Lectio3]
!Z dopisů Innocence III. Papeže.
Petr z Castelnau, svaté paměti, Mnich a Kněz, muž nad jiné muže mimořádně ctnostný, životem, učeností i pověstí přeslavný, byl vyslán spolu s dalšími, aby zvěstovali mír a upevnil víru v provincii Okcitánské. Když chvályhodně prospíval v službě sobě svěřené a prospívati nepřestal, poslal proti němu ďábel svého služebníka Raymonda VI., hraběte z Toulouse, a zatímco bezelstný voják Kristův odsloužil Mši svatou a připravoval se na překročení řeky Rýna, komplic hraběte hrozivě třásl svým kopím a Petra, který utvrzen na Kristu, pevné skále o podlé zradě nic netušil, kopím mezi žebry smrtelně zranil. Když pak Petr spatřil svého vraha, následoval příkladu Krista, svého učitele, i svatého Štěpána, a řekl mu: „Bůh ti odpusť, neboť i já ti odpouštím.“ Potom Kristův bojovník takto proboden, zapomněl na samotnou bolest utržené rány v naději na nebeské říše, a když nastával okamžik jeho drahocenné smrti, kladl svým bratrům ve službě na srdce, aby šířili víru a nepřestávali s sebou přinášet mír, a po náležitých modlitbách v Kristu věrně zesnul. A právě za víru a mír, neboť není více chvályhodných důvodů k mučednictví, on prolil svou krev. 