[Lectio5]
Tomáš se narodil vznešeným rodičům, Landulfovi, hraběti Akvinskému, a Theodoře Neapolské. Když mu bylo pět let, dali jej na výchovu montecassinským Mnichům svatého Benedikta. Odtud byl poslán na studia do Neapole, kde jako mladík vstoupil do Řádu Bratří Kazatelů. Ovšem matka i bratři to nelibě nesli, byl tedy poslán do Francie, do Paříže. 	

[Lectio6]
Na cestě jej bratři násilím zajali a odvedli do pevnosti hradu svatého Jana Monte San Giovanni Campano, kde jej různými způsoby trýznili, aby svůj svatý úmysl změnil. Když mu přivedli ženu, která měla oslabit jeho stálost, zahnal ji hořícím polenem. Brzo pak svatý jinoch, když klečel před křížem a modlil se, usnul, a ve snu obdržel zjevení, kterak mu Andělé svazují bedra. Od toho času se mu již vyhýbal pocit žádostivosti.	

[Lectio7]
Když byl vypuštěn z hradu oknem, vrátil se do Neapole, odtud odešel do Říma a později do Paříže. Věnoval se Filosofii a Theologii. Nikdy se nevěnoval četbě či psaní, aniž by se předtím pomodlil. Pokud měl vysvětlovat obtížná místa v Písmu, k modlitbě přidal i půst. Když se v Neapoli usilovně modlil u obrazu Ukřižovaného, uslyšel tento hlas: „Dobře jsi o mně psal, Tomáši. Jakou odměnu za to přijmeš?“ Na to mu Tomáš odpověděl: „Nic jiného, Pane, než tebe samého.“ 	

[Lectio8]
Urban IV. jej povolal do Říma, avšak nemohl se dostavit, aby přijal pocty. Arcibiskupský stolec v Neapoli, který mu nabízel papež Klement IV, také odmítl. Když jej Řehoř X. vyslal na Lyonský koncil, po cestě onemocněl a nalezl útočiště v klášteře Cisterciáckého řádu Fossa Nova. Ještě nemocen zde vykládal Píseň písní. Zde také zemřel ve věku padesáti let, v roce spásy 1274.