[Officium]
Našeho Svatého Otce Benedikta, Opata

[Name]
Benedikta

[Ant Vespera]
Tento Svatý * se právem vtiskl do paměti lidí, neboť odešel do radosti Andělů; neboť v tomto putování v těle pouze přebýval, myšlením a touhou se obracel k oné věčné vlasti.
Spravedlivého vedl Hospodin * po přímých cestách, a ukázal mu království Boží, a dal mu poznat to, co znají Svatí: poctil ho útrapami, a jeho dílo dokončil.
Zamiloval si jej Hospodin * a ozdobil jej. Štolu slávy mu oblékl, a při branách ráje jej korunoval.
Tento poznal * spravedlnost, a uzřel veliké zázraky, a modlil se k Nejvyššímu, a shledán byl v počtu Svatých.

[Responsory Vespera 1]
R. Svatý Benedikt více toužil vytrpět zla světa, než chvály, 
* Radši chtěl být pro Boha sužován útrapami, než potěšeními tohoto života být povzbuzován. Alleluja.
V. Božská milost jej totiž předcházela, a čím dál tím více svých duchem vzdychal k nebesům:
R. Radši chtěl být pro Boha sužován útrapami, než potěšeními tohoto života být povzbuzován. Alleluja.

[Hymnus Vespera]
v. Písněmi chvály zajásejme všichni,
Chrámy ať slavné zapějí dnes chvály:
Dnešního dne vzlét' Benedikt v nebeskou
Pevnost Olympu.
_
Když on prožíval rozkvět svých mladých let,
Co chlapec sladký bůžky své otčiny
Zničil, a sám se ukryl do tichosti
Jeskyně temné.
_
V kopřivách i uprostřed ostrých trnů
Přemohl svého mládí rodné hříchy:
Pak sepsal krásná pravidla života
Přeblaženého.
_
Bronzovou sochu zlého Apollóna,
Též háj Venuši zasvěcený zničil,
Pak tam na hoře Křtiteli postavil
Krásný kostelík.
_
Nyní přebývá v nebeském Olympu,
Mezi zástupy Serafů ohnivých
Patří, a blaží srdce svých bratříčků
Přesladkým mokem.
_
Buď sláva Otci, Synu zrozenému
I tobě, jenž jsi neustále s nimi
Duchu vznešený, jeden Bože, po vše
Časy a věky.
Amen.

[Ant 1]
Přesvatý * Vyznavači Páně, otče a vůdče Mnichů, Benedikte, přimlouvej se za naši spásu i za spásu všech.

[Oratio]
Vzbuď, Pane, ve své Církvi Ducha, jemuž svatý Benedikt, Opat, sloužil: abychom, jím také naplněni, snažili se milovat, co on miloval, a skutky vykonávat to, co vyučoval.
$Per Dominum

[Invit]
Spravedlivý rozkvete, zasazen v domě Hospodinově; * Radujme se a jásejme v jeho posvátné slavnosti.

[Hymnus Matutinum]
v. Cokoliv pěli dávní Prorokové,
Cokoliv v dávných příkazech zákona,
Obsáhne pro nás, jejž máme slaviti,
Život Opata.
_
Mojžíše zdobí zbožnost dobrých lidí,
Abraháma zas přeslavné potomsto,
Isáka krása nevěsty, i přísné
Příkazy otci.
_
On též byl ctnostmi mnohými obtížen,
Vznešený řádů našich Patriarcha,
Isáka, Mojžíše i Abraháma, 
V srdci svém spojil.
_
On sám ty, které bouře světa smetly,
Zde zbožným pláčem k životu navrátil, 
Mír pak z místa, kde strach býti nemůže,
V pokoji přines'.
_
Sláva buď Otci, zrozenému Synu, 
I tobě, rovný oběma odvěků,
Vznešený Duchu, jeden Bože,
Po vše časy a věky.
Amen.

[Ant Matutinum] (nisi tempore paschali)
Byl to muž ctihodného života, * milostí požehnaný <i>(Benedictus)</i> i jménem.;;1
Od samého svého dětství * měl srdce zkušené, svůj věk převyšoval svým chováním, a nepodvolil svého ducha žádným potěšením.;;2
Dokud byl ještě na této zemi, * i na to, co ještě svobodně mohl používat, již shlížel jako na vyprahlý svět s květy.;;4
Vzešel * z provincie Nursie, a v Římě, kam jej rodiče poslali, obdržel klasické vzdělání.;;5
Opustil dům * i majetek otce, a v touze zalíbit se pouze Bohu, hledal hábit svatého obracení.;;8
Odešel tedy do ústraní, * věděl vše, zároveň však nic, byl moudrý, jako by však nebyl.;;10
On tedy, * když již zakončil svá akademická studia, a rozhodl se zamířit do pustiny, a kojná, která jej velmi milovala, jej následovala.;;14
Zmíněná * jeho kojná si na promývání obilí půjčila od žen v sousedství džbán k tomu určený, a ten se nešťastnou náhodou rozbil.;;20
V soucitu * s kojnou proléval chlapec Benedikt modlitbu spolu se slzami, a džbán opravil.;;23
Služebník Boží Benedikt * vykonal veliký zázrak, vylil své prosby k Pánu, a znovu spojil rozbitý džbán.;;63
Když se vydal do poustevny, * přišel mu do cesty mnich Roman; a když poznal jeho touhu, zachoval tajemství, a poskytl pomoc.;;64
A když * ďábel zjistil, že mu, ukrytému v jeskyni, nosil chléb, hodil kamenem a rozbil zvon.;;91
Svatá řeholnice však, * když uslyšela slova odmítnutí, vylila svou modlitbu, a spustila se průtrž mračen.;;256;257;258

[Responsory1]
R. Byl to muž, ctihodného života, milostí požehnaný <i>(Benedictus)</i> i jménem. Od samého období jeho dětství měl srdce starce,
* Svůj věk převyšoval svým chováním, a nepodvolil svého ducha žádným potěšením.
V. Odešel tedy do ústraní, věděl vše, zároveň však nic, byl moudrý, jako by však nebyl.
R. Svůj věk převyšoval svým chováním, a nepodvolil svého ducha žádným potěšením.

[Responsory2]
R. Blažený Benedikt, služebník Páně, vykonal veliký zázrak, vylil své prosby k Pánu,
* A znovu spojil rozbitý džbán na promývání obilí.
V. Chlapec Benedikt, když uviděl, že jeho kojná pláče, byl pohnut její bolestí.
R. A znovu spojil rozbitý džbán na promývání obilí.

[Responsory3]
R. Poradili se a přimísili mu jed do vína; a nabídli jej jako obvykle k požehnání Otci, muž Boží učinil znamení Kříže, a nádoba smrtonosného nápoje praskla,
* Jako by ji namísto znamení Kříže uhodil kamenem.
R. Pochopil hned muž Boží, že měl před sebou nápoj smrti, který nedokázal snést znamení života.
V. Jako by ji namísto znamení Kříže uhodil kamenem.

[Responsory4]
R. Svatý Benedikt více toužil vytrpět zla světa, než chvály, 
* Radši chtěl být pro Boha sužován útrapami, než potěšeními tohoto života být povzbuzován.
V. Božská milost jej totiž předcházela, a čím dál tím více svých duchem vzdychal k nebesům:
R. Radši chtěl být pro Boha sužován útrapami, než potěšeními tohoto života být povzbuzován. 

[Lectio5]
@Sancti/03-21:Lectio4:s/Avšak.*//s

[Responsory5]
R. Pane, nehleď na mé hříchy, ale na víru tohoto člověka, který žádá vzkříšení svého syna: a navrať do tohoto tělíčka duši, kterou jsi vzal. A když Benedikt dokončil svou modlitbu, chlapec ožil, 
* A zdravého jej navrátil jeho otci.
V. A když vstupovala duše zpět, celé tělíčko se zachvělo, a před očima všech, kteří tam byli, chlapec najednou ožil. 
R. A zdravého jej navrátil jeho otci.

[Lectio6]
@Sancti/03-21:Lectio4:s/.* Avšak/Avšak/s

[Responsory6]
R. A když svatý Benedikt seděl ve své cele, zdvihl oči vzhůru a viděl duši své sestry, jak vyšla z jejího těla, 
* V podobě holubice pronikla do nebeských tajemství.
V. On se zaradoval z tak veliké její slávy, vzdal díky všemohoucímu Bohu a oznámil bratřím její odchod. 
R. V podobě holubice pronikla do nebeských tajemství.

[Lectio7]
@Sancti/03-21:Lectio5:s/Den za dnem.*//s

[Responsory7]
R. Když nastala temná noc a muž Boží usilovně prodléval na modlitbách, jako by na něj svítil paprsek slunce, 
* Hleděl na celý svět najednou. 
V. Kdo však uzřel Stvořitele, nedostatečné mu je všechno stvoření.
R. Hleděl na celý svět najednou. 

[Lectio8]
@Sancti/03-21:Lectio5:s/.*(Den za dnem)/$1/s s/Jednu takovou.*// s/$/~/
@Sancti/03-21:Lectio6:s/duši; .*/duši./

[Responsory8]
R. Svatý otec, když se zdálo, že upřel veškerou sílu svých očí do světelné záře, viděl duši Germána, kapuánského Biskupa, 
* V ohnivé kouli viděl, jak jej Andělé odnášejí do nebe.
V. A stalo se, že za nejdůstojnějším mužem Biskupem Germánem vyslali člověka, který když tam přišel, nalezl jej již zesnulého.
R. V ohnivé kouli viděl, jak jej Andělé odnášejí do nebe.

[Lectio9]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše.
!Mat. 19:27-29
Za onoho času řekl Petr Ježíšovi: Hle, opustili jsme vše a následujeme tebe. Co tedy bude s námi? A ostatní.
_
Homilie ctihodného Bédy Kněze.
!Homilie k Narození Sv. Benedikta.
Dokonalý je ten, kdo na odchodu prodá vše, co má, a rozdá chudým, pak přijde a následuje Krista. Bude totiž mít nepomíjející poklad v nebi. Proto zcela správně říká Ježíš toto, když se ptá Petra: „Amen pravím vám, že vy, kteří mě následujete, na oplátku, až bude Syn člověka sedět na trůnu své vznešenosti, budete i vy sedět na dvanácti trůnech a soudit dvanáct kmenů Israele.“

[Responsory9]
R. Tentýž pak rok, v němž měl odejít z tohoto života‚ některým učedníkům, kteří s ním přebývali, a také některým, kteří přebývali daleko; 
* Oznámil den své přesvaté smrti.
V. Přítomným kladl na srdce, aby to, co slyšeli, uchovali v tajnosti: těm vzdáleným ukázal, co nebo jaké znamení jim bude dáno, až jeho duše vyjde z těla.
R. Oznámil den své přesvaté smrti.

[Lectio10]
Pán nás učí, že v tomto životě sice trpíme pro jeho jméno, v tom dalším však můžeme doufat v odměnu, totiž ve znovuzrození. Tehdy tedy budeme vzkříšením opět zrozeni v nesmrtelný život, my, kteří jsme se narodili v život smrtelný a porušitelný. Je to tedy spravedlivá odměna, aby ti, kteří zde pro Krista pohrdli vznešeností lidské slávy, pak v nebi byli Kristem oslaveni jako soudci, a jedinečným způsobem s ním zasedli ti, které žádným způsobem nebylo možné odradit od následování jeho kroků.	

[Responsory10]
R. Šestého dne pak požádal učedníky, aby jej přinesli do Oratoře, a tam se na svou smrt připravil svátostmi Páně; 
* A uprostřed hrstky svých učedníků vydechl naposledy.
V. Když se jeho nemoc každým dnem zhoršovala, postavil se s rukama nataženýma k nebi.
R. A uprostřed hrstky svých učedníků vydechl naposledy.

[Lectio11]
Ovšem nemysleme si, že pouze dvanáctero Apoštolů (neboť za zrádce Jidáše byl zvolen Matěj) bude v onen čas soudit, tak jako ani nebudou soudit pouze dvanáct kmenů israelských. V tom případě by totiž kmen Leviho, který je třináctý, zůstal nesouzen. A Pavel, který je třináctým Apoštolem, byl by údělu soudce zbaven? I když sám říká: „Nevíte že budeme soudit anděly, čím spíše bytosti pozemské?“	

[Responsory11]
R. Cesta, přímo směrem na východ, se z jeho cely táhla až do nebe: Přistoupil k ní z nebe jasný muž ctihodného vzezření‚ a ptal se, čí je ta cesta, na kterou hledí;
* Oni však přiznali, že nevědí. 
V. On jim tedy řekl: „Toto je cesta, po které miláček Páně Benedikt vystoupil do nebe.
R. Oni však přiznali, že nevědí.

[Lectio12]
Musíme tedy vědět, že všichni, kteří podle příkladu Apoštolů opustili vše, co mají, a následovali Krista, se stanou soudci spolu s ním, stejně jako všechno smrtelné pokolení bude souzeno. Neboť číslo dvanáct se v Písmu často používá pro označení veškerenstva. Dvanácti stolicemi Apoštolskými míní se veškerý počet soudců, a dvanácti kmeny israelskými míní se veškeré lidstvo, které bude souzeno. 

[Ant Laudes]
Volbu * bratří jen nerad přijal, protože dobře věděl, že jejich mravům se přizpůsobit nedokáže.
Když však po něm chtěli, * aby jim nedovolené dovolil, dobré zvyky opustil, začali přemýšlet, že by mu přichystali smrt.
Když se rozhodli * přimíchat jed do vína, podali mu jej, on požehnal číši, a ta se tak rozbila, jako by ji místo požehnání udeřil kamenem.
Jeden maličký chlapec * byl stižen malomocenstvím, a když jej přivedli k Božímu muži, ten mu zdraví navrátil, a on v pořádku odešel domů.
Takovou milost * mu božská síla propůjčila, že v jednom slunečním paprsku viděl shromážděný celý svět.

[Capitulum Laudes]
!Sir 45:1; 45:4
v. Byl drahý Bohu i lidem, požehnaná buď památka na něj! Podobným jej učinil ve slávě Svatých.
$Deo gratias

[Hymnus Laudes]
v. Mezi věčnými svatých korunami,
Jež v svatém smrti zápasu odešli, 
Záříš ty, vznešenými zásluhami,
Ó, Benedikte!
_
Svatá tě zdobí - chlapce - stáří moudrost, 
Nic si z tebe nevzala poživačnost,
Uschl v tobě květ světa, na výsosti
Mysli's pozdvižen.
_
Proto's odešel z vlasti, od rodičů,
Stal ses horlivým lesů byvatelem;
Krotils své tělo, podmanil je Kristu
(Co) přísný mučitel.
_
Aby ses dlouho netěšil z skrytosti,
Známým tě činí laskavé tvé skutky;
Po celém světě šťastně letí tvoje
Pověst svatosti.
_
Buď sláva Otci, Synu zrozenému
I tobě, jenž jsi neustále s nimi
Duchu vznešený, jeden Bože, po vše
Časy a věky.
Amen.

[Ant 2]
Svatý Otec, * když se zdálo, že měl veškerý svůj zrak upřený k jasnému lesku světla, viděl duši Germana, Biskupa kapuánského, jak jej Andělé v ohnivé kouli odnášejí od nebe. Alleluja.

[Capitulum Sexta]
!Eccli. 47:8
v. V každém svém činu velebil Svatého, Svrchovaného oslavnými slovy, z celého srdce zpíval a ukazoval tak lásku svému Bohu, který jej stvořil.
$Deo gratias

[Ant Vespera 3]
Byl mužem * ctihodného života, milostí Požehnaný i jménem.
Vzešel * z provincie Nursie, a v Římě, kam jej rodiče poslali, obdržel klasické vzdělání.
Opustil dům * i majetek otce, a v touze zalíbit se pouze Bohu, hledal hábit svatého obracení.
Odešel tedy do ústraní, * věděl vše, zároveň však nic, byl moudrý, jako by však nebyl.

[Ant 3]
Modlil se svatý Benedikt: * Pane, nehleď na mé hříchy, ale na víru tohoto člověka, který prosí o vzkříšení svého syna, a před očima všech mu navrátil jeho syna živého. Alleluja.
