
[Lectio2]
Isidor byl španělské národnosti. Jeho bratři, svatí Biskupové Leander ze Sevilly a Fulgentius z Kartága, jej laskavě a velkoryse naučili veškerým vědám a také se ukázal býti výtečným vzorem všech křes­ťanských ctností. Jako mladík otevřeně bojoval s ariánským bludem, a to s takovou vytrvalostí, že jen málo scházelo, aby jej bludaři zabili. Když Leander zemřel, byl sice nerad, avšak ve shodě s přáním veškerého kléru i lidu posazen na sevillský biskupský stolec, a svatý Papež Řehoř Veliký jej ustanovil Vikářem Apoštolského Stolce v celé Hispánii. V úřadu Biskupa byl vytrvalý, pokorný, trpělivý, milosrdný, křesťanskou i církevní kázeň nastolil se starostlivou péčí, a byl neúnavný slovem i písmem v jejím upevňování. Žádný jazyk by vypovědět nedokázal, do jaké míry se vyznačoval jako ozdoba všech ctností.

[Lectio3]
Po celé Hispánii podporoval a rozšiřoval institut mnišského života, vystavěl několik klášterů a zřizoval tam školy, z nichž mu pak vyšlo mnoho žáků, mezi nimiž vynikl svatý Biskup Ildefons z Toleda. Svolal sevillský Koncil, kde svou obdivu-hodnou výřečností v disputaci potřel blud těch, kteří si říkali acephali. Napsal mnoho knih pro učení Církve tak užitečných, že svatý Papež Lev IV. je beze všech pochybností doporučil Biskupům Británie jako díla rovná spisům svatých Jeronýma a Augustina. Poté co z Hispánie vypudil ariánský blud, veřejně předpověděl svou smrt a vyplenění království vojsky Saracénů, a poté co asi čtyřicet let předsedal své Diecézi, v Seville odešel do nebe roku 636, získal si u všech takovou pověst svatosti a učenosti, že po jeho smrti uplynulo sotva šestnáct let a za jásotu Synodu Toledského a na přímluvu samotného svatého Ildefonse, zasloužil si býti nazván velikým Učitelem, nejnovější ozdobou Katolické Církve, a s úctou byl takto jmenován.
