[Officium]
bl. Juliány (zvané Svaté), Panny

[Name]
Juliány

[Oratio]
Pane Ježíši, jenž jsi blaženou Juliánu, svou Pannu, ozdobil podivuhodným zalíbení vůči posvátným tajemstvím tvého Těla a Krve; svol laskavě, aby to bohatství, které ona z tohoto božského duchovního spojení pociťovala, také my si zasloužili pocítit.
$Qui vivis

[Lectio5]
Panna Juliána se narodila zbožným a vznešeným rodičům u Lutychu v Belgii. V pěti letech byla svěřena na výchovu řeholnímu domu Mont Cornillon a v kázni přesvaté Moudrosti Sester byla utvářena k nejvyšší dokonalosti. Řádně se oddala pokoře, základu ostatních ctností, a ochotně vykonávala ty nejpodřadnější klášterní práce. Své tělo si již od útlého věku podmaňovala zdrženlivostí a usilovnou prací, a dovedla je až ke krajní vyhublosti: třicet let se spokojovala pouze s jedním ubohým a skrovným pokrmem denně. Přestože plakala nad tím, že lidé milují hříchy, prohlašovala, že ona sama je vinna všemi těmi hříchy, a byla proto přesvědčena, že si zaslouží nést bolest za viny celého lidského rodu.  	

[Lectio6]
Zahálce vyhlásila věčnou válku: neboť i když jí po domácích pracích zbyl nějaký čas, věnovala jej modlitbě a duchovní četbě. Často a důkladně četla svaté Písmo: naučila se zpaměti každé slovo Žaltáře; velmi přesně odhalovala tajemství knih svatých Otců, a především díla svatého Otce Bernarda ji podivuhodným způsobem občerstvovala, takže své paměti svěřila více než dvacet kázání, která tento svatý Opat napsal; a samotného svatého Učitele uctívala s nejvyšší oddaností. Spala pouze krátce a noci o vigiliích svátků Svatých nezřídka probděla celé. Od knížat temnot si vytrpěla různá dlouhodobá soužení, díky modlitbě a ctihodné Eucharistii však nad nimi vždy zvítězila. 	

[Lectio7]
Když byla svatá Juliána hlasem všech zvolena Převorkou domu Mont Corneille, zářila Sestrám příkladem podivuhodné svatosti, a podporovala je ve všech druzích ctnosti. Její zpovědník také mnohokrát potvrdil, že nikdy nebyla stižena smrtelným hříchem. Tento poklad neposkvrněné mysli každý den rozmnožovala pod jhem rozjímání nad utrpením Páně, a když uzřela vyobrazení trpícího Spasitele, pro bolest v duši a hojnost slzí ji častokrát stihla i tělesná slabost. Často upadala do vytržení, několikrát byla obdařena viděním Knížete Apoštolů i rozhovorem s ním. Usilovnými modlitba-mi a přímluvami pomáhala duším zajatým v očistci. Proslavila se darem proroctví a ve známost vešlo, že dokázala proniknout tajemství srdcí. 	

[Lectio8]
Časté přijímání nebeského pokrmu, to nejvyšší tajemství, prozařovalo její mysl. Nejsvětější Tělo Kristovo skryté pod způsobami, kdekoliv by bylo uchováváno, vždy nebeským způsobem poznala. Mnoha předchozími zjeveními ji Bůh určil, aby prosadila svátek Nejsvětější Svátosti. Svatá Panna dlouho snášela ta nejtěžší pronásledování. Byla vyhnána z domu na Mont Corneille, se svými Mniškami nalezla útočiště v různých Klášterech Cisterciáckého Řádu, a nakonec se odebrala do Salzinnes a svěřila se do péče místní Abatyše. Již s velkým předstihem poznala den své smrti a oznámila jej ostatním. Jako místo posledního odpočinku si zvolila cisterciácký Klášter ve Villers. Dne Velikonočního byla přivedena do Kostela, a spásonosným Viatikem občerstvena žádala, aby byla pomazána posvátným Olejem, a před Nejsvětější Svátostí se ku sňatku s nebeským Ženichem přeradostnou smrtí vydala dne 5. dubna roku Páně 1257, ve věku 66 let. 

[Lectio9]
Čtení svatého Evangelia podle Lukáše.
!Lk 25.
Za onoho času řekl Ježíš svým učedníkům toto podobenství: „Království nebeské je podobné deseti pannám: Ty vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi a nevěstě.“ A ostatní. 
_
Homilie svatého Bernarda Opata. 
!Řeč 109. o různých věcech.
Dejme si pozor, bratři, aby nás neoklamal lesk prázdných nádob, neboť pak už bude pozdě stěžovat si, že naše svítilny vyhasly. Já totiž lituji, že nebyly ani zažehnuty, i když se tehdy zdály vyhaslé. Je totiž psáno: “Království nebeské je podobné deseti pannám, které vzaly své svítilny.” Písmo praví „vzaly,“ nikoliv „zažehly.“ Jak by je totiž mohly zažehnout, když si s sebou nevzaly olej. Kde totiž není, co by oheň živilo, jak jen by mohl nějaký oheň vzplanout? Avšak čistota dokáže svítit i sama od sebe. 	

[Lectio10]
Avšak čím jasněji oheň rozsvěcuje svítilny, tím krásnější je toto čisté zrození světla s jasností. A tak se zdá, že i pošetilé panny umírněností v určitých potěšeních, trpělivostí v protivenstvích, poctivým jednáním, střízlivost v řeči, také almužnami a podobnými skutky milosrdenství jako určitou přirozenou milostí mohou se zalíbiti, a jakoby vrozenou krásou také své svítilny opět rozzářiti. A protože svítily průzračnou spíše než ohnivou jasností, tak si některé panny myslely, že jejich svítilny zhasly, když si uvědomily, že tuto vrozenou záři věčného světla zavrhly.	

[Lectio11]
!Z Řeči o Svatém Janu Křtiteli.
Pouze zářit je marnivé, pouze planout nestačí: k dokonalosti je třeba planout i zářit. Poslyš, co praví Písmo: „Moudrý je stálý jako slunce, hlupák se však mění jako měsíc.“ Měsíc totiž svítí, ale nehřeje; také je jednou v úplňku, jindy pouhý srpek, někdy také není vidět vůbec. Neustále totiž mění své světlo, takže nikdy nezůstává ve stejném stavu, ale dorůstá, ubývá, ztenčuje se, či mizí a vůbec není vidět. Tak i ti, kteří správnost svého jednání řídí tím, co říkají jiní, jsou jednou malí, jednou velcí, jednou nijací, podle toho, zda se rtům patolízalů zalíbilo je tupit či chválit. Avšak slunce září jako oheň, když pálí ostřeji, i očím se jeví zářivější. Stejně tak vnitřní zapálení moudrého vyzařuje i navenek: a i pokud mu není dáno oboje, snaží se žhnout stále více, aby mu jeho Otec, který vidí i to, co je skryté, odplatil.	

[Lectio12]
Běda nám, bratři, budeme-li pouze svítit. Neboť když svítíme, lidé nás velebí: avšak pro mě nic neznamená, pokud mě budou soudit lidé. Ten, který mě nakonec bude soudit, je totiž Pán, který požaduje, abychom všichni byli zapáleni, avšak krása jej nezajímá. Každému z Apoštolů a mužů apoštolských totiž řekl: „Vaše světlo ať svítí před lidmi,“ nepochybně proto, aby byli zapáleni, a to silně zapáleni, aby se nemuseli bát žádného vánku ani poryvu větru. Jsou totiž takoví, kteří ani tolik nesvítí, aby pláli, avšak planou, aby svítili: ti však neplanou láskou ducha, ale marnivými snahami. Ty měj ale vždy jen trošku oleje, kterým budeš pomazán; a měj se na pozoru, abys jej měl dostatek v nádobě spíše než ve svítilně. 	
