[Officium]
Našeho Svatého Otce Roberta, Prvního Opata Cîteaux.

[Name]
Roberta

[Lectio5]
Svatý Robert pocházel ze vznešeného rodu v Champagne, zazářil jako krásný polní kvítek, jehož zdobnost v upřímnosti mravů byla milá všem, kteří na něj pohlédli, i vůně svaté víry nesla se doširoka a dodaleka, a zvala mnohé, aby jej napodobovali. Když s ním byla jeho matka těhotná, zjevila se jí Matka Boží, na Robertův prst navlékla prsten a pravila, že chce, aby syn, kterého nosí v lůně, se stal jejím ženichem. Z toho důvodu pak všechny své kláštery zasvětil jménu Matky Boží. Když mu pak bylo jedenáct let, přijal u svatého Petra z Celle řeholní hábit. Zde byl zanedlouho Božím řízením zvolen převorem a později si jej bratři z kláštera svatého Michaela v Tonnerre zvolili svým Opatem. 	

[Lectio6]
Za nějaký čas se spolu s několika bratry uchýlil do jednoho lesíka jménem Molesme, kde prací svých vlastních rukou nasekali větve ze stromů, a postavili z nich příbytky i oratoř, ve které Pánu často přinášeli Spasitelnou Oběť i oběti svých zkroušených srdcí. Přebytek věcí však s sebou většinou přináší nedostatky v mravech, a když krátce nato začali míti přebytek věcí časných, počalo se jim nedostávati věcí duchovních.	

[Lectio7]
Když tedy muž Boží uviděl, že většině z nich svým napomínáním ani káráním nic neprospěl, rozhodl se, že je opustí, aby, zatímco by marně mezi nimi hledal duchovní bohatství, své vlastní duši neublížil. Vybral tedy z celé komunity několik druhů, kteří měli v úmyslu žít podle Řehole, a s nimi odešel do lesa nazvaného Cîteaux, ve kterém za souhlasu a pověření jak Hugona, arcibiskupa lyonského a legáta Svaté stolice, tak Odona, vévody burgundského, postavili nový Klášter, který později dostal jméno Cîteaux podle toho lesa. V tomto klášteře zavrhli vše, co odporovalo Řeholi svatého Benedikta, a poslušnost této řeholi do posledního písmene tam zavedli s takovou horlivostí, že ani jejímu trestajícímu hrotu se nesnažili vyhýbat. 	

[Lectio8]
Mniši v Molesme, truchlící po odchodu muže Božího, se však obrátili na papeže Urbana, toho jména druhého, a v jeho pravomoci přiměli Roberta, svého Opata, aby se vrátil do Molesme. Jeho nástupcem ve zmíněném Klášteře Cîteaux se stal Alberich, a Robert, poté, co položil základy Cisterciáckého Řádu, se navrátil do Molesme, za pláče mnichů v Cîteaux, kteří truchlili nad jeho odchodem, oproti tomu však mniši v Molesme jásali nad jeho návratem. Muž Boží však každý den toužil odejít a být s Kristem, zakrátko tedy přijal od Boha vidění své vlastní smrti, a v 93. roce svého života, pln zásluh a proslaven zázraky, duši svou nebi předal.
