[Officium]
Sv. Zikmunda, Mučedníka a Patrona Království českého (vlastní texty pro Čechy)

[Oratio]
Bože, jenž jsi Svatého Zikmunda, Krále, oběma korunami, totiž časnou i věčnou, spolu s vytouženou palmou uctíti ráčil; a jeho Relikvie v hluboké studně pro oslavu věřícím ukázal, uděl, prosíme; abychom, když ctíme jeho zásluhy, na jeho přímluvu byli ochráněni od veškerých nepřízní.
$Per Dominum

[Lectio5]
Zikmund, král burgundský, výtečně pěstoval víru, kterou přijal od Avíta, Biskupa z Viennes. Vynikal štědrostí k chudým, zdrženlivostí života, pokořováním svého ducha, všemi druhy ctností, především však oddaností Bohu a úctou k Svatým. Kromě ostatních Mučedníků z thébské legie uctíval zvláštním způsobem jejich velitele Mořice. 	

[Lectio6]
Jejich chrám v Agaunu (dnešní sv. Mořic ve Švýcarsku), kde jsou jejich svatá těla uložena, i celý Klášter, nespravedlností času téměř opuštěný, nejenže obnovil, ale také velkolepě přestavěl, rozšířil počet Mnichů a velkými dary jej obohatil. Když často chodíval k hrobům těchto mučedníků, měl ve zvyku žádat především o to, aby jej Bůh na jejich přímluvu přijal do jejich společenství. 	

[Lectio7]
V tomto chrámu, když prosby své vyléval, zjevil se mu Anděl a božským způsobem jej nabádal, že stejně jako to činí sbory nebešťanů, přesně jak také brzo uslyší, i on má povzbudit Mnichy, aby se při zpěvu žalmů střídali po verších. Poté, co zabil svého syna Sigerika, čehož se dopustil kvůli lsti nevlastní matky a na její popud, právě na tomto místě, u hrobů svatých mučedníků, se vrhnul k zemi, hořce plakal, a milost od Pána si na jejich přímluvu vyprosil. 	

[Lectio8]
Mezitím k němu do Burgundska vtrhli Frankové a Zikmund spolu s bratrem Godomarem se jim postavili. Jejich vojsko však bylo poraženo a když chtěl Zikmund najít útočiště v agaunském Klášteře, jeho vlastní jej zradili a on byl vydán do rukou franského krále Chlodomera. Na jeho příkaz jej odvlekli do Gallie a nejprve byl uvržen do vězení, později do studny, vrhli jej tam po hlavě spolu s manželkou i dětmi. Po třech letech byly ostatky jeho svatého těla přeneseny do agaunského chrámu, a tam ležely, dokud je císař Karel IV. nepřevezl do Prahy, kde našly slavné místo odpočinku.