[Officium]
sv. Floriána, Mučedníka

[Oratio]
Bože, jenž nám přinášíš radost svátkem svatého Floriána, tvého slavného Mučedníka, uděl laskavě: abychom, když jeho slavné vítězství zbožnou láskou uctíváme na nebi, si zasloužili dosáhnout jeho radosti, když to ráčíš uděliti, v nebi.
$Per Dominum

[Lectio5]
Když zuřilo pronásledování křesťanské krve za Císařů Diokleciána a Maximiána, a když Aquilinus, místodržící v Pobřežním Noricu (dnešní Rakousko) krutě obrátil svou pozornost k těm, kteří uctívali Krista, a kolem čtyřiceti jich nechal spoutat, špatně s nimi zacházel, a uvrhl je do žaláře. Doslechl se o tom Florián, který s nimi sdílel Náboženství i službu v armádě, právě když byl ve městě Lorch.	

[Lectio6]
Florián zaplál svatým plamenem víry a v touze prolít krev pro Krista tam rychle přišel, a tak se o korunu výtečnější všech vojenských poct ve slavném boji ucházel. Když viděl, jak nutili Křesťany přinášet oběti modlám, nic se nebál zloby lítých nepřátel víry, přišel doprostřed všech a svobodně provolal.

[Lectio7]
Koho ještě jiného,“ pravil, „hledáte? Hle, já jsem Křesťan. Jděte a řekněte Místodržícímu, že jsem zde.“ Když se to doneslo Místodržícímu, Florián byl v poutech přiveden a vyslýchán ohledně svého vyznání. Když přepevně vytrval v pohrdání neživými bohy, nejdříve jej krutě zbili holemi, pak jeho záda přeukrutně zranili mečem a polámali. 
	
[Lectio8]
Když neporažený bojovník Kristův přestál různé druhy mučení, pro svou neotřesitelnou stálost ve víře radostně přijal konečný rozsudek smrti. Přivázali mu na krk mlýnský kámen a svrhli jej z mostu do řeky Enns. Boží pomsta však na sebe nenechala dlouho čekat. Neboť oči toho, který Mučedníka vlastníma rukama zuřivě do vody svrhl, zanedlouho praskly.
