
[Lectio2]
Pius vzešel ze vznešené rodiny Ghislieriz Bologně. Když mu bylo čtrnáct let, vstoupil do Řádu Kazatelů. Vynikal obdivuhodnou trpělivostí, hlubokou pokorou, nejvyšší přísností života, stálostí v modlitbě a studiu řeholní nauky. Ponořil se do vytrvalého studia posvátného učení a natolik v něm vynikal, že je po několik let s velikým prospěchem vyučoval, a míval i veřejné přednášky, které posluchačům přinášely nesmírně mnohé plody. S neotřesitelnou silou ducha dlouho zastával úřad úředního obhájce víry (inkvizitora) a mnohá města tím zachoval nedotčená bludem. Pavel IV., jemuž byl pro své výjimečné ctnosti velmi milý, jej povýšil na Biskupský stolec měst Nepi a Sutri, a po dvou letech byl připočten mezi Kardinály Římské Církve a tehdy jej Pius IV. přeložil do diecéze Mondovì, kde poznal, že se do ní vplížilo mnoho nešvarů, takže celou diecézi očistil, uvedl věci to pořádku, což ho stálo značné úsilí, a poté se vrátil do Říma.	

[Lectio3]
Papež však zemřel a on byl proti očekávání všech zvolen na jeho místo. Nezměnil nic však ze svého stylu života, s výjimkou vnějšího oděvu. Neúnavně se lopotil, aby šířil víru a obnovil řád v Církvi, to spojoval s dobročinností, kdy ulehčoval v potřebách chudým, a ukázal také nepřemoženou sílu a pevnost v obnově práv Apoštolského Stolce. Tureckého sultána Selima II., který se pyšnil mnoha vítězstvími a zrovna dal dohromady obrovskou flotilu, porazil u Lepanta ne toliko zbraněmi, jako spíše modlitbami k Bohu vyslanými. Toto vítězství mu Bůh zjevil již v hodinu, kdy jej bylo dosaženo, a on to sdělil všem přítomným. Když však podnikl další výpravu, těžce se roznemohl. Nejkrutější bolesti trpělivě snášel a došel až na konec, když přijal obvyklé Svátosti a duši svou Bohu v pokoji odevzdal roku 1572. Jeho tělo je uloženo v Basilice Santa Maria Maggiore u Jesliček, a těší se nejvyšší úctě všech věřících.	
