[Officium]
Sv. Petra, Biskupa a Vyznavače

[Name]
Petra

[Lectio2]
Svatý Petr se narodil v diecézi Vienne zvláště zbožným rodičům, on sám byl velmi zbožný již od raného věku a v klášteře Bellevaux přijal hábit svatého života Cisterciáckého Řádu, kde, když se bratřím ukázal býti vzorem všech ctností, souhlasem všech byl zvolen prvním Opatem nového kláštera v Tamié. V tomto úřadu podivuhodně vykonával příkladné skutky bratrské lásky, a to nejen vůči svým bratrům, ale také vůči bratrům jiných klášterů a poutníkům. Za nějaký čas si jej Klérus diecéze Tarentaise vyžádal za Pastýře, tak na povzbuzení celého Řádu, nejvíce však našeho svatého Otce Bernarda tento Arcibiskupský úřad přijal. Jak veliká byla jeho střídmost v jídle i oděvu a život velmi prostý ve srovnání s mocí úřadu, s nimiž předcházel své bratry Mnichy, tak veliká byla jeho velkorysost a láska, že často své zásoby jídla, a to i na cestách, rozdal chudým.

[Lectio3]
Přesvatého Pastýře nesmírně pobízela Kristova láska, takže nedovolil, aby uplynula byť jen chvilinka, kterou by nevěnoval obnově své Diecéze, která nedbalostí jeho předchůdců velmi poklesla. Tím se stalo, že Církev diecéze Tarentaise zakrátko znovu získala lesk pradávné zbožnosti. A aby k jeho hlasu Pán přidal také hlas ctnosti, učinil, aby svatost jeho života doprovázela i milost zázraků. Obával se však světské slávy, takže se uchýlil tajně do jednoho německého kláštera již zmíněného Cisterciáckého Řádu, tam byl však zázračně nalezen. Tak byl tedy s nejvyšší oddaností i jásotem všeho lidu opět přiveden na svůj stolec. Požíval nejvyšší úcty od nejvyšších vládců, totiž římského císaře Fridricha I. Barbarossy, a krále Francie Ludvíka VII. Mladého, a tehdy, když dovršil sedmdesátý třetí rok svého života, uprostřed bratrů v modlitbách a zpívání žalmů navrátil Bohu svou duši.
