
[Lectio2]
Papež Řehoř VII., vlastním jménem Hildebrand, se narodil ve městě Soana v Toskánsku a ještě v mladém věku odešel do Říma, kde byl vzděláván po ochranou svatého Petra. Jako mladíka jej velmi trápilo, že laici utlačují svobodu Církve a ještě více upadlé mravy Kleriků, takže oblékl řeholní hábit v klášteře v Cluny, a božské Vznešenosti sloužil s takovým zbožným zápalem, že jej svatí otcové tohoto kláštera zvolili za Převora. Boží Prozřetelnost jej však vybavila k větším věcem, takže byl z Cluny povolán, a byl nejprve zvolen Opatem u svatého Pavla za hradbami Města Říma, a poté byl kreován Kardinálem Římské Církve, kdy postupně pod pěti Svatými Otci nanejvýš chvályhodně vykonával s velkým zaujetím zvláštní úřady a poselstva, svatý Petr Damián jej nazval mužem nejsvětějších a nejčistších úmyslů. Když zemřel Alexandr II., Řehoř byl proti své vůli a ke svému žalu jednomyslně zvolen Papežem. Jako slunce zazářil v Domě Božím; neboť byl mocný skutkem i slovem, o obnovení kázně v Církvi, šíření víry a navrácení svobody Církvi se zasadil takovou měrou, že od dob Apoštolů nemáme zprávy o žád­ném Papeži, který by pro Církev Boží snášel větší útrapy a nepříjemnosti, či pro její svobodu urputněji bojoval. 

[Lectio3]
Když jednou sloužil Mši svatou, uviděli přítomní holubici, která sestoupila z nebe, roztáhla křídla a zakryla jeho hlavu; což znamenalo, že Církev řídí z vnuknutí samotného Ducha svatého a nikoliv z úradků lidské moudrosti. Když vojsko císaře Jindřicha, který upadl do hlubin špatností a Řehoř jej zbavil účasti na společenství věřících i království, jej v Římě utlačovalo mocným obléháním, a nepřátelé založili požár, znamením Kříže jej uhasil. Když byl vysvobozen z jejich rukou, odebral se na Monte Cassino a poté do Salerna, kde když jednou pronášel řeč k lidu, stiženého obtížemi jej zachvátila nemoc, kterou si předpověděl. Poslední slova umírajícího Řehoře byla: „Zamiloval jsem si spravedlnost a nenáviděl jsem nepravost, proto umírám ve vyhnanství.“ Nesčetné věci buď statečně snášel, nebo v Synodech moudře ustanovil, byl to muž vpravdě svatý, mstitel zločinů, a přeurputný obránce Církve. Když uplynulo dvanáct let jeho Pontifikátu, odešel do nebe roku spásy 1805, mnoha zázraky se proslavil za života i po smrti. 