[Officium]
bl. Bernarda, Marie a Grácie, Mučedníků

[Oratio]
Když slavíme památku tvých Mučedníků Bernarda, Marie a Grácie, úpěnlivě tě, Pane, prosíme; abychom, zakořeněni a pevně založeně v tvé lásce, si zasloužili snášet utrpení tohoto času v lásce k jeho slávě, jež v nás byla zjevena, a to duchem nepřemoženým a ochotným. 
$Per Dominum

[Lectio2]
Bernard, dříve nazývaný Amet, syn Almanzoria, vládce Carletu, byl vychován na dvoře saracénského krále ve Valencii a vynikl takovou moudrostí a schopností, že byl samotným valencijským králem vyslán do Katalánska, aby vyřizoval závažnější záležitosti království. Avšak na cestě se podivuhodným řízením uchýlil do kláštera Poblet řádu cisterciáků; tam byl natolik pohnut zbožným životem a rozhovory tamních mnichů a dotčen v srdci, že se zřekl zvyků mahometánské sekty, odložil jméno Amet a zatoužil být omyt vodou křtu, přijal jméno Bernard. Poté, co byl plněji poučen v pravověrné víře, přijal tam řeholní oděv a po složení slavnostních slibů vynikal mezi bratry zvláštní zbožností. Jak velmi byla Bohu milá jeho podivuhodná štědrost k chudým, když zastával úřad klášterního celeráře, dosvědčil Bůh znamenitým zázrakem: neboť když byl jednou u opata obviněn z přílišného rozdávání klášterního majetku a bylo mu nařízeno složit účty ze svého úřadu, ukázalo se, že ve skladištích, sudech i truhlách se vše podivuhodně rozmnožilo a přetékalo hojností. Když pak muž Boží zestárl, bylo mu dovoleno odejít ke svým příbuzným, vychovaným mezi saracény ve Valencii, aby je získal Kristu; nejprve přišel ke své tetě a obrátil ji k víře v Pána.

[Lectio3]
Potom zamířil do domu svého strýce, bratra Almanzoriova. Když mu vysvětlil důvod svého příchodu, vládce vzplanul hněvem a hrozil mu smrtí, pokud by se odvážil hlásat Krista. Bernard však nedbal vládcových hrozeb, obrátil se k jeho sestrám Zoraidě a Zaidě a zvěstoval jim podivuhodné věci o božském náboženství; přivedl je ke katolické víře a po náležitém poučení a očištění svatým křtem jednu nazval Marií a druhou Grácií. Když se o tom vládce dozvěděl, ihned rozkázal před očima sester probodnout Bernardovo čelo železným hřebem. Marii a Grácii pak, protože zůstaly neochvějné ve vyznání křesťanské víry, přikázal probodnout mečem, roku 1180. Těla svatých mučedníků zůstala dlouho ztracená, až byla nakonec zjevena nebeskými znameními a s úctou pohřbena nedaleko slavného města Alzíry. Od něho je slavný mučedník dodnes nazýván svatým Bernardem z Alzíry a jako patron tohoto místa je s velikou úctou uctíván.
