[Officium]
Sv. Víta, Mučedníka a Patrona Čech

[Oratio]
Dej své Církvi, prosíme, Pane, na přímluvu svatého Mučedníka Víta nesmýšlela pyšně, ale tobě se zalíbila a prospívala v pokoře, aby špatné věci zavrhovala, a to, co je správné, ve svobodě a lásce vykonávala. 
$Per Dominum 

[Lectio5]
Vít byl ještě chlapec, když se bez vědomí Otce dal pokřtít. Když se to Otec dozvěděl, nevynechal žádnou příležitost, aby syna od křesťanské zbožnosti odradil. Když Vít vytrval ve svém rozhodnutí, předal jej otec Soudci Valeriánovi, aby jej bitím potrestal. Když však i přes tento trest zůstal Křesťanem, předal jej zpět Otci. Zatímco se Otec rozmýšlel, jak by jej ještě přísněji potrestal, Víta varoval Anděl a spolu s Modestem a Crescencií, svými učiteli, odešel do cizí země.  	

[Lectio6]
Tam dosáhl takové míry Svatosti, že se jeho sláva donesla až k Diokleciánovi, takže jej Císař povolal, aby uzdravil jeho dceru, kterou sužoval zlý duch. Když byla uzdravena, nevděčný Císař mu nabízel převeliké odměny, pokud se bude klanět bohům. Přesvědčit jej však nedokázal, takže jej spolu s Modestem a Crescencií nechal spoutat a uvrhnout do žaláře. 	

[Lectio7]
Když však shledal, že jsou velmi stálí ve víře, přikázal je vhodit do obrovského kotle plného roztaveného olova a vroucí pryskyřice borové i cedrové. Když v něm na způsob třech židovských mládenců zpívali božské hymny, byli odtud vytaženi a vhozeni lvu, který si před nimi lehl a lízal jim nohy. Pročež Císař zaplál hněvem, když viděl, že množství lidí bylo pohnuto tímto zázrakem, takže poručil natáhnout je na ohnivé lůžko a takto bít jejich údy, a kosti pak rozprášit. 	

[Lectio8]
V tu chvíli přišly hromy, blesky a velká zemětřesení, při kterých se zhroutily chrámy pohanských bohů a zavalily mnoho lidí. Ostatky mučedníků nabalzamovala vznešená žena Florentia a s poctami je pohřbila. Paži svatého Víta věnoval Svatý Václav metropolitnímu chrámu, který sám předtím v Praze vystavěl. Jeho další kosti přijal Císař Karel IV. z města Pavia a uložil v témže chrámě.

[Lectio9]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše.
!Mat. 10:34-42
Za onoho času, řekl Ježíš svým učedníkům: „Nemyslete si, že jsem přišel přinést na zem mír. Nepřišel jsem přinést mír, ale meč.“ A ostatní.
_
Homilie Svatého Hilária Biskupa.
!Homilie 13. na Evangelia.
Co znamená toto rozdělení? Mezi základní přikázání zákona totiž počítáme „Cti otce svého a matku svou.“ A sám Pán řekl: „Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám.“ Co tedy má pak znamenat tento meč seslaný na zem, který má oddělit syna od otce, dceru od matky a snachu od tchyně, a lidé z vlastní rodiny se mají stát našimi nepřáteli? Z toho můžeme pochopit, že veřejný postih je lepší než bezbožnost.

[Lectio10]
Všude je nenávist, všude války a meč Páně zuří mezi otcem a synem, mezi dcerou a matkou. Meč je zbraň ze všech zbraní nejostřejší, spočívá v něm spravedlnost a moc, přísnost soudu, i trest za hříchy. Jménem této zbraně často označují Proroci a také pravomoc ke kázání nového Evangelia, která v nich často přebývá.	

[Lectio11]
Uvědomme si tedy, že Boží slovo je nazváno mečem. Tento meč byl poslán na zem, jeho hlásání tedy proniká do lidských srdcí. V jednom domě tak může vzniknout velký nesvár a celá rodina se stane nepřítelem nového člověka, neboť on, slovem Božím od ní oddělen, se bude radovat z toho, že zvenčí i zevnitř, tedy na těle i na duchu, bude duchovně obnoven.	

[Lectio12]
Pán tedy pokračuje v též řeči o přikázáních a poznání. Neboť poté, co přikázal opustit vše, co je nám ve světě nejdražší, dodává: „Kdo nevezme svůj kříž a nebude mě následovat, není mě hoden,“ neboť „ti, kteří jsou Kristovi, ukřižovali své tělo spolu s jeho neřestmi a žádostivostí.“ A nehodný Krista je ten, kdo nevezme svůj kříž, neboť v něm spolu s Pánem trpíme, spolu s ním přebýváme, spolu s ním jsme pohřbeni a také vstáváme z mrtvých, a následujeme jej v tomto tajemství víry, a v tomto obnoveném duchu také zvítězíme.
