[Officium]
sv. Prokopa, Opata a Patrona Království českého

[Oratio]
Plný nechť v nás působí lék tvé ctnosti, věčný Spasiteli; abychom, když uctíváme přesvaté zásluhy Svatého Prokopa, tvého Opata a Vyznavače, obdržíme pomoc jeho přímluv, a ode všech trápení duše jsme vysvobozeni. 
$Qui vivis

[Lectio5]
Prokop po svých studiích svobodných umění odešel do břevnovského Kláštera, kde se po nějaký čas věnoval řeholnímu životu. Uchvácen láskou k samotě si vybral jeskyni ležící u řeky Sázavy, kterou sužovaly přízraky a zlí duchové, a do které se nikdo neodvážil ani vkročit, i s velkou neohrožeností se v ní zabydlel.

[Lectio6]
Svatost tohoto Muže však nestvůry nedokázaly dále snášet. Postupně tedy zmizely a zanechaly mu toto místo volné a tiché. Vyprávění o tomto zázraku získalo mezi vším lidem velkou slávu, takže se k němu začalo scházet velké množství lidí, a tak Prokop snadno poznal, že není Boží vůlí, aby zůstal skryt. Takže shromáždil muže zapálené touhou po dokonalejším životě, které hlavně svým příkladem vedl k nejvyšší svatosti.

[Lectio7]
Oldřicha, českého Knížete, unaveného z lovu občerstvil vodou, kterou proměnil ve víno. Zlé duchy nejen vyháněl z lidí, ale také zapřáhl do jha a přinutil orat. Poté, co předpověděl svou smrt i další věci, proslaven ctnostmi i božskými dary, odešel do nebe. Ani po smrti se však nepřestal skvíti zázraky.

[Lectio8]
Jedním z nich byl onen slavný zázrak, kdy se jeden člověk snažil uniknout velkému nebezpečí a když se snažně doprošoval jeho pomoci, Prokop nechal zamrznout řeku a velmi mu tím usnadnil další cestu. Další pamětihodný zázrak byl ten, že Opat jeho Kláštera, když v Římě nedosáhl jeho přidání mezi Svaté a chtěl se již vrátit domů, Prokop ve snu napomenul Innocence III., aby jeho žádosti vyhověl. Od té doby již s Papežem žádné potíže nebyly. A proto od tohoto roku Spásy 1204 je započten mezi zástupy Svatých.
